V poledne se ozval zvonek u dveří. „Co zase chcete?“ vylítla. „Nesu vám dopis,“ spustil pošťák. „Jé, dobrý den.“ „Doporučený, musíte podepsat převzetí.“ Podepsala, přijala obálku, sedla si v obýváku a dlouho na dopis hleděla. Poznala písmo. Rozplakala se. Po delší době obálku otevřela. Četla: Moje milá Boženko, pokud čteš tenhle dopis, nejsem už mezi živými. Jinak bych byl s tebou doma a převzali bychom ho spolu. Věř mi, že na Tebe myslím, kudy chodím. Proto přikládám klíč od schránky. Je na Tvé jméno, nebudeš mít žádné problémy při otevírání v bance, která je nám drahá, protože tam došlo k našemu prvnímu setkání. Nejsou tam šperky, nebyly by Ti k ničemu. Je tam jen číslo a další postup. Opatruj vše, ať nikdo nic nezjistí. Udělal jsem to pro tebe a pro Michálka. Miluju Vás. Robin. Opatrně sáhla do obálky pro zvláštní klíč. Stiskla ho pevně v dlani: „Lásko, co jsi to udělal? Proč tě už nikdy neobejmu? Jak mám bez tebe žít?“ Znovu a znovu četla dopis od manžela. Nakonec našla odpověď. „Musím tu být pro Michálka, říkáš to jasně.“ Utřela slzy, omyla tvář, usmála se na sebe do zrcadla a šla za synkem.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272694