• • • Gislingham sedí za stolem a má dilema. Technicky vza to by mohl jít domů — koneckonců je víkend —, ale všichni ostatní z týmu tu jsou a je to jeho případ. Ne chce, aby to vypadalo, že se fláká. Už podruhé zadává do Googlu heslo „Michael Esmond“, ale spíš proto, aby něco dělal, než že by čekal bůhvíjaký výsledek. A má pravdu. Ani po deseti minutách nenajde nic jiného, než co už Baxter vyčetl z Facebooku. Obvyklé zprávy o Esmondově kvalifikaci, odkazy na příspěvky na konferencích a publikace. Na šesté stránce dole mu Google oznámí: „Vynecháváme některé záznamy, které jsou velmi podobné 72 již zobrazeným.“ Kdokoli jiný by to dávno vzdal — Quinn by nad tím určitě mávl ru kou —, ale Gislingham je tvrdohlavý jako mezek. Proto vyjede zpátky nahoru a klikne na odkazy, které předtím přeskočil, protože vypadaly nezajímavě. A tehdy na to narazí.
• • • „Tím myslíte, že nemusím chodit dovnitř?“ Gregory Gifford sedí v malé čekárně, přiléhající k pi tevně. Nejsou tu okna a na podlaze leží tenký šedý zátě žový koberec. Před sebou má stolek a na něm počítač. Na obrazovce líně běhá tam a zpátky logo nemocnice. Lepší než kreslené rybičky. Everettová se na Gifforda vlídně usměje. „Neprobíhá to tak, jak jste zvyklý vídat v televizi. Bohudík. Identifi kace je mnohem méně dramatická záležitost. Až budete
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272519