Maøík - zlom.qxd 27.1.2020 20:14 Stránka 97
moc nechutnal, pořádně zabral až v sekundární vrstvě. Viděl bych to tak na vrták z průměrného karbidu wolframu, o trochu horší než ten, co mají zabudovaná comoda. Dostat se skrz mu určitě zabralo minimálně deset minut.“ To by vysvětlovalo to zpoždění, pomyslel si Marhoul. Vrtné zařízení se k trupu Salamis přisálo v průběhu bitvy, ale skrz se provrtalo až po skoku. „Taky víme, že se to na nás přichytilo magneticky,“ pokračoval Zaleski. Odepnul od opasku kleště a přiložil je k hornímu okraji. Zůstaly na něm i poté, co je pustil. „Okraje vývrtu jsou stále slabě zmagnetizované. Vsadím se, že venku bychom našli ještě minimálně tři zmagnetizovaná místa po stabilizačních nohách.“ „Kolem otvoru jsme pak našli zaschlou hmotu,“ dodal Callahan. Vytáhl řezák, naklonil se do vyvrtaného otvoru a odškrábl něco z druhé strany pláště. Bylo to tmavě červené, připomínalo to stržený strup. „Myslíme si, že je to izolační gel, ale určitě nepatří nám. Naše gely jsou modré nebo trochu do fialova, civilní lodě občas používají zelené a žluté, ale nikdo nevyrábí červené, protože ty vypadají jako zaschlá krev, a něco takového by chtěl mít na lodi jenom zvrácený masochista.“ „A můžete mi říct, jak ta věc vypadala? Popřípadě k čemu sloužila?“ zkusil Marhoul, i když v kladnou odpověď sám moc nevěřil. Oba opraváři si vyměnili rychlý pohled, který byl odpovědí sám o sobě. „No,“ začal pomalu Callahan, „to je těžké říct. Víte, veliteli, je tady spousta neznámých. Vždyť my ani nevíme, jak se to sem dostalo. Mělo to vlastní pohon? Odpálil to na nás gharial? Nebo na to stačil diamondback? Upřímně řečeno, pane, my můžeme nanejvýš zhodnotit škody, které to napáchalo, ale víc nic.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272514
Maøík - zlom.qxd 27.1.2020 20:14 Stránka 98
„Rozumím,“ řekl Marhoul. „Můžete ten kus vyříznout, aniž byste výrazně narušili soudržnost pláště?“ Zaleski se podíval na otvor a pak přelétl pohledem celou stěnu. „Bez problémů, pane. Je to kousek od středu, těch pár centimetrů pláště navíc už nic nezmění. Záplata se o to postará.“ „Dobře. Pošlete to pak do Analytického oddělení, třeba se jim podaří ještě něco zjistit.“ Marhoul pak pokynul Richterovi a vyrazil k přechodové komoře. Jakmile opustil chodby vydané vesmíru napospas, poslal Marhoul Richtera se Salgadovým tělem napřed a šel se převléct z technického skafandru. Když byly všechny součástky výstroje zpátky na stojanu a on ve své uniformě, sedl si na lavici a opřel se hlavou o stěnu. Teprve teď si všiml, že se mu chvějí ruce. Za čtyřiadvacet let vojenské služby se do boje v otevřeném vesmíru dostal jen pětkrát – čtyřikrát na různých bezvýznamných měsících a asteroidech a jednou na bitvou potrhané pirátské lodi, když se piráti odmítali vzdát a vyhrožovali zabitím několika rukojmích. Přestože si to dokázal přiznat až po letech, nikdy se tak nebál smrti jako tehdy. Ve 22. století přežívalo i devět vojáků z deseti, když se je podařilo včas dostat do polního lazaretu. Medici jako Angie vás dokázali ještě na bojišti během několika minut stabilizovat a koupit vám tak třeba i několik hodin, než se na vás bude muset podívat doktor v nemocnici. Pokud jste nedostali zásah do hlavy nebo srdce a většinu vnitřností udrželi v břiše, přežili jste. V boji ve vzduchoprázdnu se šance přežít snižovala neskutečnou rychlostí a vy jste na tom najednou byli stejně jako napoleonský voják, kterého postřelili na Berezině. Samozřejmě tu byly
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272514
Maøík - zlom.qxd 27.1.2020 20:14 Stránka 99
ochranné mechanismy jako samozatažitelná gelová vrstva uvnitř plátování skafandru, ale když vás kulka zasáhla do trupu a jediné ošetření, které vám mohl medik v poli poskytnout, bylo namíchání stabilizační směsi ze zásobníků léků, jež se ukrývaly v pouzdrech na boku, pokroky moderní medicíny vám byly platné jako mrtvému zimník. Marhoul se osobně setkal s jedním takovým nešťastníkem, který při výsadku na asteroidu schytal dva zásahy do hrudníku. Než ho dostali na operační sál, kulky se mu dvě hodiny potulovaly hrudním košem, až si jedna našla páteř a doživotně ho upoutala na vozík. A když vám kulka roztříštila hledí… no, řekněme, že se s vámi medik moc nezapotil. Marhoul sevřel ruce v pěst a zhluboka se nadechl. Nikdy by ho nenapadlo, že svůj nejhorší boj svede s technikem z vlastní lodi a nitku jeho života bude ohrožovat obyčejná svářečka. Ale životy vojáků už vyhasly i v mnoha neuvěřitelnějších situacích. Každý měl od narukování za zády soukromou smrtku, která jen číhala na nejlepší příležitost. No nic, pomyslel si Marhoul a vstal. Nejvyšší čas zjistit, co vlastně Salgadova smrtka sklidila. Doktor Jensen do márnice dorazil jen pár minut po Marhoulovi. Zarudlýma očima, které žadonily po spánku, se podíval nejdřív na Marhoula, pak na Salgadovu mrtvolu, desátníka Richtera a nakonec jimi sklouzl k pistoli. „To snad nebude nutné,“ zabručel. „Tím bych si tak jistý nebyl, doktore.“ Doktor Jensen přistoupil k mrtvému a podíval se do proseknuté přilby. „Tohle je jasná těžká dekomprese a následné vystavení vakuu. Smrt musela nastat téměř okamžitě.“
99
Ukázka elektronické knihy