K
e n
McC
l u r e
·
V
p ř í m é m
o h r o ž e n í
„Promiň,“ omlouval se Steven. „Šel jsem si zaběhat a dostal jsem se dál, než jsem měl původně v úmyslu. Jak se ti daří?“ „Už do toho začínám pronikat,“ řekla Tally, „a když jsem přečetla všechna hlášení, tak jsem na situaci začala hledět trochu víc optimisticky, připadá mi, že je to lepší, než jsem se bála. Opatření přijatá v izolovaných ostrůvcích infekce mají dobré výsledky… I když…“ „Pokračuj,“ požádal ji Steven. „No, mám trochu obavy, že to, co jsem ti zrovna řekla, vychází z čísel, která dostávám, a vždycky je tu možnost, že ve skutečnosti nevidím úplný obrázek.“ „Záměrně podhodnocené údaje?“ „Doufám, že ne, ale úřady celých počátečních pět měsíců tajily, že se objevila ebola, a to nám tedy zrovna nepomohlo.“ „Takže stejně může dojít k poškození obchodu v té oblasti,“ domyslel si Steven. „No, všichni věříme, že nová iniciativa přinese ovoce. Požádala jsem o oficiální zprávu WHO sestavenou o epidemii z let 2014–2016.“ „A co v ní budeš hledat?“ „Jestli jsou vzorce šíření tehdy a teď podobné.“ „Copak máš málo své práce?“ zažertoval Steven. „Po večerech tady není celkem co dělat,“ odpověděla Tally. Stevenovi se ulevilo, když absolvoval celý telefonát s Tally bez toho, aby jí musel prozradit cokoli o svém příšerném zážitku. Sama toho měla až nad hlavu, než aby si měla dělat starosti ještě kvůli němu. Po chvíli mu zavolal John Macmillan a sdělil mu, že lidem ze Zvláštního odboru se nepodařilo vystopovat útočníka ani 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272485