in his eyes. She walked slowly to the table and sat down opposite her husband. “Philip has died,” she said in a low voice. For a moment she gazed at her husband as he was sobbing silently with his face buried in his hands. “I hold you responsible for the death of both our sons,” she said coldly. “You must do it.” Then she rose from table and went into the study. She knew where the key to the cupboard with the guns was. She unlocked it and took a gun out of it. After that she returned to the room and put the gun on the table in front of her husband. “You must,” she repeated. The man grabbed for the gun and released it. He knew he had to do it. ‘She wishes me to kill myself and, actually, I wish it too,’ was his last thought. Then he fired a shot. Jane only flinched a little but she stayed sitting. She stared at her dead husband observing her feelings. She hoped she would partly get rid of the pain which had been torturing her for a few weeks. However, nothing happened. Her heart was empty; only infinite agony was running through all her body. Jane kept on sitting apathetically. She had no idea about how she would carry on. Without her little Tom, Philip and without her husband who she’d once loved. She was sitting still even at the moment that the police forced the door of their flat.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272406
Přeji si tvou smrt Bylo to právě onoho nešťastného dne, kdy Jana opustila svého manžela. Jejich jedenáctiletý syn Filip vyskočil z okna svého pokoje ve čtvrtém poschodí. Oba rodiče pak seděli dlouhé hodiny před operačním sálem v nemocnici a s úzkostí očekávali verdikt lékařů. Bohužel, závěr byl zdrcující. Bylo jim oznámeno, že Filip ještě žije, ale nemá mnoho naděje na přežití. Když Jana vyslechla tu špatnou zprávu, odešla beze slova z nemocnice. Vrátila se do jejich bytu, až když si byla jistá, že její manžel není doma. Zabalila si pár nejnutnějších věcí a pak ještě chvíli poseděla v pokoji svých synů. Bylo to naposled, co tam byla. Potom se přestěhovala do bytu své sestry. Byla své sestře velice vděčná za toto útočiště, kde se mohla alespoň trochu odreagovat od svého zoufalství. Potřebovala uniknout z jejich domu, který se pro ni změnil v pravé peklo. Stal se místem jejího nejhoršího utrpení. Jana jezdila za svým synem do nemocnice každý den. Nebyla schopná myslet na nic jiného, než na své dítě napojené na přístroje. Vypadal tak malý na velké nemocniční posteli. Ležel v kómatu tři týdny, ale jeho zdravotní stav se nezlepšil. Zdálo se, jakoby vzdal svůj boj o život dávno předtím, než se odhodlal skočit dolů. Přál si zemřít a jeho tělo se pozvolna podvolovalo jeho přání. Jednoho odpoledne, když Jana seděla na lavici v nemocniční
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272406
chodbě a čekala na Filipova lékaře, setkala se se svým manželem. Pohlédl na ni plaše a posadil se vedle ní. V tu chvíli se její výraz úzkosti a vyčerpání, který se usadil v její tváři v posledních týdnech, náhle změnil. Z celé její bytosti vyzařovala obrovská nenávist k tomuto muži, kterého dříve milovala. Její pohled plný nenávisti ho ochromil. Nebyl schopen říci nic z toho, co si v duchu připravoval, když se marně pokoušel svou ženu kontaktovat po telefonu. Chvíli na sebe mlčky hleděli. Potom vztáhl ruku, aby se dotkl její tváře. Ona ale znechuceně ucukla. „Všechno je tvoje vina,“ obořila se na svého manžela s nenávistí. „Tys zavinil všechno to trápení. Jestli Filip umře, radši by ses měl zabít. Jinak to budu muset udělat já sama,“ řekla tvrdě. Muž svěsil zhrouceně hlavu. Ještě jednou na něho s odporem pohlédla a potom vstoupila do pokoje svého syna. To, co jí doktor řekl, bylo velmi tvrdé. „Je mi to opravdu moc líto, ale mám pro vás špatnou zprávu,“ řekl. „Filipův zdravotní stav se zhoršil. Už není naděje. On už je vlastně mrtvý. Jeho životní funkce udržují jen tyto přístroje.“ Jana se posadila vedle postele a vzala Filipovu ruku do svých dlaní. Neměla už žádné slzy, aby mohla plakat pro svého staršího syna. Vyplakala je už před pár týdny, kdy zemřel její mladší syn Tomáš. Jediný pocit, který ji v tu chvíli ovládal, byla nenávist. ‚Je to jenom jeho vina, že jsem ztratila všechno, co mě těšilo. To on mě o všechno připravil. Jenom kvůli jeho sobecké zálibě ve zbraních,‘ pomyslela si s hořkostí. Náhle se jí vybavily všechny bolestné vzpomínky na události, které vedly k jejímu utrpení. ‚Jak často jsem opakovala, že si 100 Ukázka elektronické knihy