KAPITOLA 20
Jan JAN OPATRNĚ PŘIBRZĎOVAL. Nemohl na brzdu prudce dupnout, to by nad vozem ztratil kontrolu. Ze stejného důvodu nemohl ani prudce trhat volantem. Rozhodně se nechtěl ocitnout v těsné blízkosti té strže, takže zatáčku záměrně projížděl spíš nalevo. Jak mohl tušit, že se tady s někým potká? Na takové málo frekventované silnici uprostřed lesa? Auto v protisměru taky jelo moc rychle – odhadl to podle toho, jak rychle se k němu blížilo – a s tím Jan bohužel nic nenadělal. A tak trochu přišlápl brzdu, aby náraz zmírnil, ale zároveň nedostal smyk. Radši čelní srážku než to dostat do boku, říkal si v duchu. Nebo spadnout z toho srázu. Jenže ten kretén v tom druhém autě to strhl do strany. Taky prudce dupl na brzdu, prostě musel mít v hlavě vymyto. Takže místo aby se podle očekávání srazili čelně, Jan ke svému zděšení jen sledoval, jak ho protijedoucí auto o vlásek minulo, sjelo přes krajnici a vyletělo ze silnice pryč. Ještě viděl, jak auto dopadlo na svah zadními koly, pak zmizelo pod úrovní srázu a on se musel soustředit na to, aby zvládl řízení. Povedlo se mu zastavit asi třicet metrů za místem nehody, chvíli popadal dech. Pak docouval do místa, kde to druhé auto zmizelo, vypnul rádio a přesedl si na sedadlo spolujezdce, aby lépe viděl. Nevěděl, jestli si troufne vystoupit, byl trochu v šoku a v hlavě měl prázdno. —
98
— Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272305