98
Joanna Schaffhausen
dělí ráno tady – a tvoji pozornost zaměřenou tam, kam patří.“ „Ano, pane,“ zahlásil Reed a vzhlédl, když si všiml, jak k němu kráčí Ellery. Znovu se oblékla do šatů, které měla na sobě i včera, a ručníkem si sušila mokré vlasy. Když zavěsil, povytáhla obočí. „McGreevy je přesvědčený, že když chytili Luise Carnevaleho, dostali toho pravého,“ tlumočil jednou větou obsah telefonátu. „To bylo jasný,“ odpověděla. „Těším se, až uslyším i druhou stranu.“ „Co tím myslíš?“ „Dnes ráno jsem zavolala do kanceláře Bertiny Jenkinsové, Carnevaleho neteře, a za pětačtyřicet minut s ní mám schůzku, abychom si o případu promluvily.“ Přešla zpět do kuchyně s ručníkem přes rameno a zastavila se u pultu, aby si vzala studený borůvkový lívanec. Sledoval, jak si kousek ulomila a snědla ho. „Bertina Jenkinsová souhlasila se schůzkou? Jenom tak?“ podivil se trochu nedůvěřivě. „Ukázalo se, že být nechvalně proslulý má i svoje světlé stránky,“ odpověděla a v šedých očích jí naskočila rošťácká jiskřička. „Všichni tě chtějí poznat.“ Oprášila si ruce a pohlédla na něj. „Jestli chceš, můžu tě předtím ještě hodit na letiště.“ Reed zkontroloval čas na hodinkách a rozhodoval se, jestli by to ještě stihl do hotelu pro zbytek svých věcí. „Co kdybys mě na letiště hodila až potom?“ navrhl a Ellery se na rtech rozlil široký úsměv.
Bertina
Jenkinsová z exkluzivní právnické společnosti Jenkins & partneři pracovala v elegantní kancelá-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272302
BEZ SMILOVÁNÍ
99
ři v budově v samém srdci centra města. Čekárna se pyšnila pohodlnými křesílky, vkusnými uměleckými dekoracemi a živými rostlinami, stejně jako částečným výhledem na zasněžený park Boston Common. Na Reeda udělala největší dojem televizní obrazovka, která byla v podstatě rozšířenou reklamou na firmu: Bertina Jenkinsová a její kolegové tu přátelsky pokyvovali na potenciální obžalované, cílevědomě kráčeli po schodech k soudní síni a radostně třásli rukama vděčné klientele, která zřejmě unikla všem obviněním. Produkční hodnoty byly vysoké, režie důvtipná a Reed pochopil, jak tato žena dokázala obrátit pozornost médií k případu svého strýce. Očividně věděla, jak předat zprávu. Reed se zvedl spolu s Ellery, když se Bertina vynořila z kanceláře. Byla menší, než se zdála na videu, něco málo přes sto padesát centimetrů, ale snažila se vypadat vyšší – se sedmicentimetrovými jehlovými podpatky a vlasy staženými do hladkého drdolu. Měla vřelý, pevný stisk ruky a rychlý úsměv. „Ellery Hathawayová,“ přivítala je. „Hodně jsem o vás četla.“ „To samé bych mohla říct o vás,“ odpověděla Ellery a Bertina je zavedla zpátky do kanceláře. Reed přemýšlel, jestli by tahle žena vzala obhajobu muže, který se je oba pokusil zabít, kdyby ho Ellery nezastřelila. Stěny kanceláře byly pokryté plaketami, diplomy a různými obrázky usmívající se Jenkinsové a místních celebrit. Reed na fotografiích poznal zesnulého starostu Menina a Davida Ortize, úspěšného pálkaře týmu Red Sox. „Takže vy se zajímáte o případ mého strýce,“ přešla rovnou k věci, když se posadili. „Proč?“ Reed jí přidal
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272302
100
Joanna Schaffhausen
body za to, že s nimi seděla na stejné straně stolu, místo aby se usadila naproti nim. „Slečno Jenkinsová,“ začala Ellery, ale žena ji přerušila. „Prosím, říkejte mi Bertie. Všichni mi tak říkají.“ „Bertie,“ zkusila to Ellery znovu a při použití této neformální přezdívky byla trochu nesvá. „Nedávno jsem se seznámila s Myrou Gallagherovou, tou ženou, která byla při požáru zraněna.“ „Hrozná, příšerná věc. Ta nebohá žena.“ „Jak si asi dokážete představit, je rozrušená nedávnými mediálními zprávami.“ „To mě mrzí,“ odvětila Bertie a položila si ruku na srdce. „Opravdu. Ale musím pro Luise nějak vydobýt spravedlnost.“ „Viděla jsem vás ve zprávách,“ poznamenala Ellery, „a zdáte se velmi přesvědčená o jeho nevině. Jen mě zajímalo, proč to tak je.“ Bertie na Ellery vrhla hodnotící pohled a potom pohlédla na Reeda. „Jste od policie,“ pronesla po chvíli. „Vím, jak přemýšlíte, jak funguje systém. Záleží jen na tom, co můžete prodat porotě, ne na tom, co se doopravdy stalo. Jestli žalobci přesvědčili dvanáct občanů o tom, že je Luis vinen, tak to musel udělat, že?“ „Kdybychom si mysleli, že je to tak jednoduché, neseděli bychom tu,“ rozhodil Reed ruce. Bertie to chvíli zvažovala a potom se v židli předklonila tak, až byla v podstatě mimo ni. „Je to takhle: policie nemá ani tušení, kdo ten požár založil, protože to nikdy nevyšetřovali. Zaměřili se na Luise hned na místě a potom kolem něj vystavěli případ. Nikdy ani neuvažovali o jiných podezřelých.“ „Jakých podezřelých?“ zajímala se Ellery.
Ukázka elektronické knihy