98
Joanna Schaffhausen
dělí ráno tady – a tvoji pozornost zaměřenou tam, kam patří.“ „Ano, pane,“ zahlásil Reed a vzhlédl, když si všiml, jak k němu kráčí Ellery. Znovu se oblékla do šatů, které měla na sobě i včera, a ručníkem si sušila mokré vlasy. Když zavěsil, povytáhla obočí. „McGreevy je přesvědčený, že když chytili Luise Carnevaleho, dostali toho pravého,“ tlumočil jednou větou obsah telefonátu. „To bylo jasný,“ odpověděla. „Těším se, až uslyším i druhou stranu.“ „Co tím myslíš?“ „Dnes ráno jsem zavolala do kanceláře Bertiny Jenkinsové, Carnevaleho neteře, a za pětačtyřicet minut s ní mám schůzku, abychom si o případu promluvily.“ Přešla zpět do kuchyně s ručníkem přes rameno a zastavila se u pultu, aby si vzala studený borůvkový lívanec. Sledoval, jak si kousek ulomila a snědla ho. „Bertina Jenkinsová souhlasila se schůzkou? Jenom tak?“ podivil se trochu nedůvěřivě. „Ukázalo se, že být nechvalně proslulý má i svoje světlé stránky,“ odpověděla a v šedých očích jí naskočila rošťácká jiskřička. „Všichni tě chtějí poznat.“ Oprášila si ruce a pohlédla na něj. „Jestli chceš, můžu tě předtím ještě hodit na letiště.“ Reed zkontroloval čas na hodinkách a rozhodoval se, jestli by to ještě stihl do hotelu pro zbytek svých věcí. „Co kdybys mě na letiště hodila až potom?“ navrhl a Ellery se na rtech rozlil široký úsměv.
Bertina
Jenkinsová z exkluzivní právnické společnosti Jenkins & partneři pracovala v elegantní kancelá-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272302