LIZ TYNEROVÁ
otec uviděl, až se vrátí z procházky. Hrabě nebyl zlý člověk, ale měl právo vybírat si své nájemce, a pokud se mu někdo znelíbil třeba jen tím, že nechodil dost často na nedělní bohoslužby, musel z jeho panství odejít. Její otec se vrátil z procházky, ometl si boty koštětem a vešel dovnitř. V této chvíli si v proudu ranního slunce pronikajícího oknem všimla, že má začervenalé oči. Takhle zničeného ho viděla jen po smrti své matky, a pak když zemřel drahý pan Scroggins, tatínkův nejbližší přítel. Nedokázala se přimět, aby mu řekla pravdu. Přesto se to bude muset brzy dovědět. Bude totiž třeba přečíst v kostele ohlášky. „Musím tě požádat o prominutí, Beko,“ řekl, zvedl lžíci s ovesnou kaší k ústům, ale pak mu ruka znovu klesla. „Máme velké štěstí, že jsme přišli na to, kdo je doopravdy ten člověk, než ses za něj provdala. Odpusť mi, že jsem mohl dopustit, aby se někdo tak nezdárný dostal do tvé blízkosti. Ale teď je u svého otce. Naprosto nechápu, jak může tak dobrý a čestný muž jako náš hrabě mít takového potomka.“ „Tatínku,“ ochutnala kaši a zjistila, že je přece jenom načichlá spáleninou. Polkla sousto. „Vždyť jsi nemohl vědět, kdo to je.“ „Myslel jsem si…“ Zhluboka se nadechl a zdálo se, jako by ho úsilí mluvit oslabovalo. „Pokládal jsem ho za vhodného manžela pro tebe. Byl jsem sobec. Viděl jsem jen to, co jsem chtěl vidět. Pokládal jsem to za dobré řešení pro nás všechny.“ „Poskytl jsi útočiště muži, kterého jsi pokládal za vikáře a který utrpěl zranění. Jednal jsi správně.“ „Zmínil jsem se hraběti, že jsem se modlil za to, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272219