ANDREA LAURENCEOVÁ
Sebastian se zasmál. „Takový, co nechodí s klienty tlachat na green. To je Finnova práce. Já pracuju. Golf jsem ale hrál, jenom ne tenhle. Jsem zvyklý na větrné mlýny a krokodýly, kteří ti spolknou míček, když se strefíš do špatné jamky.“ „Minigolf? Jasně, řekla bych, že to je trochu jiné.“ „Jednu věc ti ale povím. Jakmile jsem měl míček blízko u jamky, putterem jsem ho do ní dostal jako po másle. Než jsem se ale dostal k té jamce, stálo mě to pět úderů.“ Harper se zasmála. „To je dost. Přišel jsi o nějaké peníze?“ Zavrtěl hlavou. „Tak hloupý nejsem. Nepřicházelo v úvahu, že bych na svou hru sázel. Nabídl jsem ale sázku Quentinovi. Vsadil jsem se s ním o tisíc euro, že svůj další míček pošle do písku.“ Zvědavě povytáhla obočí. „A?“ Sebastian sáhl do kapsy a vytáhl ruličku bankovek. „Myslím, že jsem ho uhranul. Odpálil míček prakticky přímo do písečných přesypů a nemohl ho odtamtud dostat. Naprosto jsem ho vyvedl z konceptu. Necítil jsem se ale kvůli tomu provinile. Pokud je on náš vyděrač, pak tenhle tisíc možná pochází z peněz, které jsi mu zaplatila včera. A v tom případě jsem rád, že jsem něco z toho získal zpátky.“ Podal peníze Harper. „Na co to je?“ Nevěřícně se dívala na peníze, které se jí v dlani rozvinuly. „Na cokoli.“ Pokrčil rameny. „Nejsou to moje peníze, tak pro mě za mě s nimi můžeš zapalovat doutníky. Dej je tomu vyděrači. Zaplať s nimi půjčku z banky. Dopřej si opravdu drahou manikúru. Schovej si je na horší časy… Cokoli chceš. Jen je utrať s vědomím, že jsem je vzal Quentinovi. Mělo by to být díky tomu ještě sladší.“ Harper sevřela bankovky v hrsti a přikývla. „To udělám,“ řekla a zasunula je do kapsičky na peníze 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272212
NA IRSKÉ SVATBĚ
na pouzdru svého mobilního telefonu. „Dělo se dnes odpoledne ještě něco zajímavého?“ „Jen spousta chlapských řečí, většinou chvástání bez substance. Diskuse o Yankees nabrala trochu na obrátkách, protože všichni měli už trochu upito. Ženicha poměrně dost rozpálilo, když někdo řekl něco o tom, že Mets jsou lepší tým. Já jsem měl dost rozumu na to, abych zůstal mimo. Nevím toho o sportech dost na to, abych něco takového mohl inteligentně komentovat.“ „Vážně? Ty jsi ve škole nesportoval?“ „Ne,“ zamračil se Sebastian. „Já na sport moc nebyl,“ dodal popravdě. Sice předpokládal, že by ho byl tenkrát sport možná zajímal víc, kdyby všechen svůj volný čas netrávil prací, aby mohl podporovat rodinu, ale poplatky za to, aby se člověk mohl do školních sportů zapojit, byly pro něj stejně příliš vysoké. „Dozvěděl jsem se ale něco zajímavého o Quentinovi.“ Harper se na kamenné lavičce otočila k němu. „Já taky. Ale ty první.“ „Fajn. Během řeči se někdo zmínil, že Quentin je v nějakém průšvihu. Podle všeho zkusil koupit jako investici starší nemovitost a její opravu zadal nějaké ne moc dobré firmě, aby ušetřil. Lidé, kteří to pak od něj koupili, ho dali k soudu. A soudce dal za pravdu jim a přiřkl jim docela slušné vyrovnání. Hádej kolik?“ „Sto tisíc dolarů?“ „Bingo.“ „To je zajímavé. To by mu rozhodně dalo důvod mě pronásledovat kvůli přesně takové částce. Obzvlášť po tom, co jsem se o něm dozvěděla na našem odpoledním čaji.“ „A to je co?“ „Jeho otec ho odstřihl od peněz. Nejsme si jisté, jestli je to proto, že neschvaluje jeho snoubenku, nebo kvůli těm jeho problémům se zákonem, ale každopádně Quentin od otce už žádné peníze nedostává. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272212
ANDREA LAURENCEOVÁ
Můžu ti říct, že to je opravdu něco. Právě teď možná zoufale potřebuje hotovost. Dokonce i ztráta toho tisíce dolarů, které dnes prohrál s tebou, ho s největší pravděpodobností dost bolí.“ Sebastian jen pokrčil rameny. „V tom případě měl tu sázku odmítnout. Je ale příliš domýšlivý, než aby si myslel, že prohraje.“ „To je celý Quentin. Když se teď dívám zpátky, vím, že s ním jsem unikla kulce.“ „Tím jsem si jistý. Mimochodem, také jsem se dozvěděl, že jsi docela partie. Všichni muži, s nimiž jsem mluvil, o tobě mají dost vysoké mínění,“ dodal Sebastian s úsměvem. Harper rozpaky zrudla a nervózně si zastrčila za ucho pramínek tmavých vlasů. Líbilo se mu, jak je dnes učesaná. Rozpuštěné vlasy jí spadaly na ramena v měkkých vlnách a jemu to připomnělo, jak je měla rozhozené po polštářích to odpoledne, kdy jí pomohl pustit starosti na chvíli z hlavy. Když se tenkrát jejích vlasů dotkl, byly pod konečky jeho prstů jako hedvábí. Chtěl se jich dotknout znovu. „Opravdu?“ řekla Harper. „Co říkali?“ „No, všichni mi blahopřáli k tomu, že jsem tě získal. Říkali, že jsi úžasná a že bych byl hloupý, kdybych si tě nechal proklouznout mezi prsty.“ To ovšem věděl ještě dříve, než mu to ostatní muži potvrdili. Harper se nicméně zdála být celým tím rozhovorem zaražená. „Vážně?“ „Ano. Vážně.“ „I Quentin?“ Sebastian přikývl. „I Quentin. Nevím, jestli to nebyla jen součást jeho hry, ale řekl, že byly chvíle, kdy věděl, že se rozhodl špatně, když tě nechal odejít.“ Harper se zarazila. „Tomu nevěřím.“ „Nevím proč ne. Jsi chytrá, krásná, zábavná, milá…“ 100 Ukázka elektronické knihy