ANDREA LAURENCEOVÁ
Sebastian se zasmál. „Takový, co nechodí s klienty tlachat na green. To je Finnova práce. Já pracuju. Golf jsem ale hrál, jenom ne tenhle. Jsem zvyklý na větrné mlýny a krokodýly, kteří ti spolknou míček, když se strefíš do špatné jamky.“ „Minigolf? Jasně, řekla bych, že to je trochu jiné.“ „Jednu věc ti ale povím. Jakmile jsem měl míček blízko u jamky, putterem jsem ho do ní dostal jako po másle. Než jsem se ale dostal k té jamce, stálo mě to pět úderů.“ Harper se zasmála. „To je dost. Přišel jsi o nějaké peníze?“ Zavrtěl hlavou. „Tak hloupý nejsem. Nepřicházelo v úvahu, že bych na svou hru sázel. Nabídl jsem ale sázku Quentinovi. Vsadil jsem se s ním o tisíc euro, že svůj další míček pošle do písku.“ Zvědavě povytáhla obočí. „A?“ Sebastian sáhl do kapsy a vytáhl ruličku bankovek. „Myslím, že jsem ho uhranul. Odpálil míček prakticky přímo do písečných přesypů a nemohl ho odtamtud dostat. Naprosto jsem ho vyvedl z konceptu. Necítil jsem se ale kvůli tomu provinile. Pokud je on náš vyděrač, pak tenhle tisíc možná pochází z peněz, které jsi mu zaplatila včera. A v tom případě jsem rád, že jsem něco z toho získal zpátky.“ Podal peníze Harper. „Na co to je?“ Nevěřícně se dívala na peníze, které se jí v dlani rozvinuly. „Na cokoli.“ Pokrčil rameny. „Nejsou to moje peníze, tak pro mě za mě s nimi můžeš zapalovat doutníky. Dej je tomu vyděrači. Zaplať s nimi půjčku z banky. Dopřej si opravdu drahou manikúru. Schovej si je na horší časy… Cokoli chceš. Jen je utrať s vědomím, že jsem je vzal Quentinovi. Mělo by to být díky tomu ještě sladší.“ Harper sevřela bankovky v hrsti a přikývla. „To udělám,“ řekla a zasunula je do kapsičky na peníze 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272212