„To je asi nejlepší výraz pro to, jak jsem se cítila, když jsem vstoupila. Uvnitř bylo lepkavé horko, jako když vystoupíte z letadla někde v tropech a do obliče obličeje vás udeří dusno. A pak jsem uviděla… nejdřív jsem uviděla strýčka.“ Nadechla se. „Zpočátku jsem si myslela, že je to jen nějaké oblečení. Že tetička možná vytáhla prádlo z pračky a pověsila ho přes opěradlo. Jenže se rudě lesklo. Působilo skoro oživle, jako by se hýbalo. Ale nehýbalo. Nevím. Popošla jsem o krok dál a pak jsem pochopila, na co se dívám. V tu chvíli jsem uviděla tetičku na pohovce. Zavolala jsem na ni, ale neodpovídala. Věděla jsem, že je mrtvá, ale nemohla jsem tomu uvěřit. Něco ve mně chtělo, aby odpověděla, pohnula se, udělala cokoli, jen aby tam proboha tak neležela a nekoukala na mě, jenže…“ Dívce padl obličej do dlaní. Bethany si přisedla blíž a objala ji kolem ramen. „Jste opravdu statečná, Alex. Vím, že je to strašně těžké, ale moc nám pomáháte.“ Podívala se na Holly a neslyšně naznačila rty: „Dost.“ Holly se nepohnula. Seděla, upírala oči na Alex a přála si, aby dívka vzhlédla. „Alex?“ „Myslím, že toho na Alex pro dnešek bylo už dost, ano?“ zlobila se Bethany. Holly přikývla a vstala. Vzala si kabelku a vykročila ke dveřím. Alex se na ni podívala štěrbinami unavených očí. Ze zarudlého nosu jí vytékala nudle. Holly se zastavila. Nějakou dobu mlčela. Jen stála, zcela nehybně a tiše. Potom se zeptala: „Myslíte, že tam byl?“ „Holly, prosím vás…“ „Cože?“ vyhrkla Alex a ústa se jí zkřivila, jako by cucala kyselý bonbon. „Myslíte si, že byl ještě v té místnosti?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272144