t i m e a e . n a g y, s h a n n o n m o r o n e y
•
bezmocná
„Hezký pobyt,“ popřál mi muž a orazítkoval mi pas. Nemohlo to být snadnější. Příští zastávka byla Kanada. Pocit úlevy mi však vydržel jen chvilku, poté se dostavily neodbytné myšlenky na to, co mě čeká v Torontu. Byla jsem tak nervózní, že jsem v letadle nedokázala pozřít ani sousto a sotva jsem zamhouřila oči. Uvažovala jsem, jestli je na palubě někdo, kdo na mě dohlíží – možná tatáž osoba, která nás měla s Biankou hlídat cestou z Kanady, ale nikdo se mi nezdál být povědomý. Nataša mi vysvětlila, že přistanu na jiném terminálu než minule. Rezervovala mi letenku u jiné letecké společnosti, aby minimalizovala možnost, že se dostanu ke stejnému úředníkovi, který mi odmítl vstup do země, když jsem se ještě jmenovala Timea Nagyová. Jestli mě chytí, půjdu do vězení. Šlo o hodně. Dvanáct hodin po mém odletu z Budapešti jsem přistála na Pearsonově letišti, které stejně jako předtím vonělo čistotou. Já ale neměla čas o tom přemýšlet. Zamířila jsem rovnou k imigrační kontrole. Fronta postupovala rychle, a než jsem se nadála, stála jsem před mužem v uniformě. Byl mnohem mladší než ten minulý. Abych se uklidnila, předstírala jsem sama před sebou, že vystupuju před kamerou v mém televizním pořadu. Byla jsem profesionálka, nebojácná, sebevědomá Timea Nagyová vystupující pod novým jménem. „English?“ zeptal se. „Magyar,“ odpověděla jsem. Zvedl telefon a přivolal tlumočníka – byla to žena, stejně mladá jako on. Tentokrát jsem nemusela dlouhé hodiny čekat. „Jméno a státní příslušnost?“ otázal se mě úředník prostřednictvím tlumočnice. Vrhl na mě krátký pohled a pak se podíval do pasu. Pousmála jsem se a uvolnila ramena. Nechtěla jsem v něm vzbudit nejmenší podezření. „Andrea Hernussová, maďarská.“ „Účel vaší cesty?“ „Letní brigáda.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272074