Jaký tedy bude osud knih a básní plných metafor a analogií, jejichž referenty už nadále nejsou sdílené vědomosti? ptal se Mottola. Co by se stalo, kdyby se začal zmenšovat repertoár sdílených kulturních odkazů, jako jsou biblické metafory, mýty a legendy, citované verše z básní, postavy z příběhů, a postupně zmizel úplně? Co by se stalo, ptal se dál vzdělaný nakladatel, který čte v několika jazycích, kdyby „jazyk knih“ už nadále nezapadal do kulturního kognitivního stylu, rych lého, silně vizuálního a uměle okleštěného? Změní se psaní a s ním i čtenář, spisovatel, nakladatel, samotný jazyk? Nejsme už teď ve vlastních profesích všichni svědky počátku ústupu od intelektuálně náročnějších forem jazyka, dokud se — stejně jako na nešťastném Prokrustově loži — nepřizpůsobí téměř nepostřehnutelně se zužujícím normám čtení na stále menších displejích a monitorech? Někde uprostřed té překrásné krajiny jsme se zastavili a zkusili naši procházku zachránit před nechtěným směrem, kterým se začaly ubírat naše myšlenky. Není vlastností jazyka v každé době se měnit a rozšiřovat? ptali jsme se jeden druhé ho. Nejsou psané dějiny každé epochy tím nejlepším důkazem? Nepředstavuje plasticita mozku ideální mechanismus pro při způsobení se různým stylům čtení a psaní? „Nesmíme přijít o to, čeho jsme dosáhli,“ poznamenala jsem tiše, a patřilo to jak vám, milí čtenáři, tak mému tichému společníkovi uprostřed naší letní procházky. Nepochybuji, že někteří z vás považují moje protesty za přehnané a myslí si, že jen elitním částem jakékoli populace budou chybět regály se starými knihami a básněmi, které v každé době i generaci pravidelně upadají v nemilost. Moje obavy však pohání pravý opak elitářství. Tuto knihu píšu a svůj výzkum dnes vedu jen díky obětavosti svých rodičů a několika hluboce angažovaných učitelek za mého osmiletého studia v Kongregaci Školských sester de Notre Dame,45 kteří mi jako dítěti poskytli důvod číst „velké knihy“ minulosti.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272040