Oleg se zvedl, popadl fixu a připsal ještě číslici tři, symbolizující dívky z Vorkuty. Podtrženo a sečteno tu bylo padesát šest pohřešovaných osob. Číslo tak neuvěřitelné, že člověk nevěděl, zda má cítit nenávist k pachateli nebo spíše k systému, který mu to bez povšimnutí umožnil. Jakmile všichni překonali prvotní šok a vstřebali vážnost toho objevu, začali třídit jednotlivé poznámky, data, jména a ostatní i sebemenší drobnosti, které jim archiváři nadiktovali. Všechny případy spojovaly základní faktory. Dívky byly vždy ve věku mezi šestnácti a pětadvaceti lety, bydlely s rodiči, a všude figuroval podivný vzkaz v podobě ústřižku vlasů. Pohřešované se nikdy nepodařilo najít a většina z těch případů byla po určité době odložena. Třetina dokonce uzavřena jako útěk od rodičů. Jak typické pro Sovětský svaz. Žádní svědci, žádné stopy, žádná těla. Nejstarší a pravděpodobně první případ sahal až do roku 1965. Ilja měl tudíž pravdu a pachateli skutečně bylo okolo padesáti. Některé roky byl činný více a některé zase vůbec. Jedno však bylo jisté, působil tu již téměř třicet let. Nepochopitelné, ale skutečné. Jeden rozdíl přece jenom objevili. Oběti z okolních oblastí byly vždy z nějakého vzdáleného statku. Nikdy nepocházely z městských částí. Otázka tedy zněla, proč po tolika letech změnil oblast působení? Proč svoji zvrácenou zálibu přesunul do města? Jakým způsobem si vybíral svoje oběti? Otázky, které zatím neměly odpovědi, a Jurijovi i celému týmu ustavičně nahlodávaly mozkovou kůru.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271975
LOV JE POSEDLOST
Páteční doučování tolik nenáviděné matematiky bylo téměř u konce a Vanda Zverevová, studentka místní průmyslové školy, si pomalu balila své věci. Dnešní hodina byla opravdu nudná a vzhledem k tomu, že nedávala pozor, tak také zbytečná. Venku se pomalu stmívalo a panovalo tam nezvyklé teplo. K cestě domů vždy využívala zkratku, která vedla přes haly zkrachovalé slévárny. Měla to sice od rodičů zakázané, ale vždy tím ušetřila nejméně půl hodiny cesty, a navíc peníze za tramvaj. Objekt bývalé továrny na slévání všemožných forem byl uzavřen již téměř čtyři roky. Dříve prosperující haly plné zaměstnanců, nejrůznějších lisů, řezacích fréz, jeřábů a jiného vybavení byly nyní zcela prázdné a z velké části rozkradené. Vanda měla svoji přesně danou trasu, kterou jí ukázal její kamarád ze školy. Byla to nejrychlejší varianta, jak bezpečně a bez zranění prokličkovat všemi těmi halami, sklady a dílnami. Dírou v plotě vlezla dovnitř a po strmých venkovních schodech se dostala do prvního patra krajní budovy. Uvnitř byl železný, silně zkorodovaný ochoz táhnoucí se okolo celé haly. Přesně věděla, kam může našlapovat a zabránit tak nějakému maléru. Proběhla to bez větších problémů, až pak seběhla schody na druhé straně. Dírou ve zdi se protáhla do vedlejší místnosti, která sloužila ke skladování kovových nosníků. Ty byly z velké části 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271975
rozkradeny a ty, které zbyly, se působením deště a mrazu svévolně rozpadaly. Prokličkovala mezi nimi s lehkostí sobě vlastní a bezstarostně proběhla ke slévárenské peci. Vždy, když tu šla sama, měla trochu strach, ale procházela tudy již tolikrát, že to vůbec neřešila. Jediný problém byl ten, že tu momentálně sama nebyla. Sledoval ji již téměř tři týdny. Líbila se mu hned na první pohled. Od prvního shledání věděl, že bude další do sbírky. Pečlivě ji pozoroval hodiny a hodiny. Věděl přesně, jaké má návyky, co nosí na sobě, co ráda jí. Věděl i, s kým se stýká a jaké jsou její koníčky. A hlavně věděl o jejím pravidelném patečním doučování a zkratce, kterou využívá. Vhodnější místo si ani neuměl představit. Spousty zákoutí, kam se schovat. Čekal tu na ni již téměř hodinu. Raději se tu ukryl o něco dříve. Dneska byl jeho velký den, a proto nic nechtěl ponechat náhodě. Zpovzdálí slyšel blížící se cupitání. „To musí být ona,“ vzrušeně vydechl. A nemýlil se. Zatímco byl schoulený v železné nápusti pro vodu s nenápadným otvorem na boku, pozoroval ji, jak bezstarostně přeskakuje dřevěné pražce, které spojovaly mírný příkop. Byla nádherná. Dlouhé rovné vlasy se jí převalovaly z jednoho ramene na druhé, červené tváře svítily na míle daleko a ty hluboké a výrazné oči. Tak ty si ho získaly nejvíc. Stála již téměř u jeho úkrytu. Srdce mu bilo jako o závod. Nozdrami zhluboka nabíral vzduch a ústy jej vypouštěl. Toto je ta chvíle, pro kterou žil. Ten nezapomenutelný okamžik před lovem. Dívka se protáhla průrvou těsně kolem něho a to mu signalizovalo 100 Ukázka elektronické knihy