Jeho hlas, i když šeptal, byl pevný a přísný. Ondra sice nechápal proč, ale poslechl. Nejistou rukou zvedl sklenici s pivem. Přiťukli si. I když Ondra spíš pivo rozlil. Tak se mu chvěly ruce. Nechápavě hleděl na toho chlapa před sebou. Byl to otylý blonďáček, který už neměl moc vlasů. Za to musel vážit minimálně sto padesát kilo. Byl malý a kulatý. Přesto oči, které Ondru pátravě sledovaly, měly výraz milého človíčka, kterým Ondra uvěřil. „Co, co chcete?“ zeptal se vyděšeně Ondra, když se napil piva. „Neboj, Ondro, jsem Fanda. Nechci ti ublížit,“ uculil se neznámý. „Nejsem na kluky. Mám doma ženu a děti. Mlč!“ okřikl neznámý Ondru, který chtěl protestovat. Tón v hlase neznámého ho však zarazil. I to, jak mu pevně stiskl ruku, kterou měl položenou na stole. „Jsem Petrův kamarád,“ dodal ten neznámý šeptem. Ondra už byl totálně mimo. Vůbec nevěděl, co se děje, co si má myslet. I když se v restauracích nesmělo kouřit, sáhl do kapsy a jednu cigaretu si zapálil. Měl pocit, že se mu to vše jen zdá. A moc si přál, aby se brzy probudil. Neznámý muž se naklonil přes stůl, vytrhnul mu cigaretu z ruky a rychle ji uhasil. „Blázníš, Ondro!“ I když byl podle hlasu naštvaný, stále šeptal. „Kdo jste?“ vyhrknul Ondra. I on najednou šeptal. Jako by neslyšel, co mu předtím neznámý říkal. Nedělal to nějak vědomě, ale prostě se přizpůsobil situaci. „Jsem Petrův kamarád a ten tu není s Filipem kvůli tomu, aby se na tebe vykašlal. Prostě má problém!“ Ondra dnes dostával jednu facku za druhou. Už byl totálně mimo. Vůbec nechápal, co se děje, co si má myslet. Chvíli na neznámého 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271971
muže hleděl s otevřenou pusou. Potom mu z očí vytryskly slzy. Bylo mu jedno, kde je, že to každý může vidět. Potom najednou, jako by se mu zatmělo před očima, vyskočil z lavice a chtěl se na neznámého vrhnout. Avšak ještě dřív, než to udělal, vyskočil neznámý ze svého místa a přeběhl k Ondrovi. I když neznámý musel vážit snad třikrát víc než Ondra, byl rychlejší. Objal Ondru a doslova ho začal dusit ve své náruči. Ondra, i když chtěl křičet, nemohl. Neznámý tlouštík ho nejen objímal, ale vzal mu i dech tím, že se přisál Ondrovi na rty. Prostě ho políbil. „Už ses uklidnil?“ zašeptal tlouštík, když cítil, že Ondra se už tolik nevzpíná. Přesto byl stále připravený a měl Ondrovu tvář těsně vedle své. „Tohle, kdyby viděla manželka, neuvěří, že nejsem na kluky,“ dodal neznámý a štítivě si otřel rty. Přesto bylo vidět, že je stále připravený. Ondra byl na konci svých sil. Chvíli se sice snažil vzpínat a vzdorovat, ale když poznal, že proti tomuhle medvědovi nemá šanci, vzdal to. Neměl sílu ani křičet. Po chvíli si položil hlavu na Fandovo rameno a začal plakat. Vůbec nic nechápal. Strašně chtěl jít za Petrem, přitom se na něho zlobil. „Neboj, všechno bude v pořádku,“ začal neznámý tlouštík šeptat Ondrovi do ucha, přitom ho skoro otcovsky pohladil po zádech. „Petr tě miluje, ale má problém. Jsem jeho kamarád a snažím se mu pomoct. Tak to nepokaz,“ chlácholil Fanda Ondru. Servírka, která v tu chvíli vešla do místnosti s boxy, se na okamžik zarazila. Viděla tady tlustého chlapíka, jak něžně objímá mladého kluka a něco mu šeptá do ucha. Už tu viděla mnoho. Proto dělala, že 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271971
nic nevidí a přešla k poslednímu boxu, kde seděli další dva, co se stále hádali. Když ji předtím doslova vyhnali, raději odešla. Byla sice zvyklá na mnoho věcí, které se tu běžně děly, ale dnes to bylo vážně divné. Teď měli prázdné skleničky, proto si dodala odvahy a šla k nim. Ondra byl na pokraji svých sil. Proti objetí chlapa, který ho držel pevně a nedovolil mu ani, aby se nadechnul, nezmohl nic. Navíc kdykoliv chtěl promluvit, položil mu ten cizí chlap ruku na pusu. Do toho někde vzadu seděl Peťulka s tím parchantem Filipem. Ondra měl pocit, že se zbláznil. Fanda, jak se ten tlouštík představil, začal Ondrovi potichu vyprávět, co se děje. Jak mu Petr volal, že Filipa pustili, a jak ten se ho snaží vydírat. Ondra měl spoustu otázek, ale ještě dřív, než se mohl zeptat, zastavil se u jejich stolu nějaký kluk. Ondrovi byl povědomí. Dnes už ho viděl, ale nevěděl, kam ho má zařadit. „Tak můžeme jít na to, máme to,“ uculil se ten kluk a mrknul přátelsky i na Ondru. Být to za jiných okolností, musel by Ondra připustit, že ten kluk je sympaťák a má krásný úsměv. Fanda mlčky přikývl, vzal do ruky telefon a po chvilce jen řekl: „Můžeme si jít pro zboží.“ Ondra vůbec nic nechápal. Překvapeně na oba zíral. „Ty tady teď seď a nic nedělej, ať se děje cokoliv!“ vyzval tlouštík Ondru. Hleděl mu do tváře a nepřestal, dokud Ondra neslíbil, že se ani nehne. Tomu nic jiného mu nezbývalo. Raději vzal půllitr s pivem a pořádně se napil.
100 Ukázka elektronické knihy