Jeho hlas, i když šeptal, byl pevný a přísný. Ondra sice nechápal proč, ale poslechl. Nejistou rukou zvedl sklenici s pivem. Přiťukli si. I když Ondra spíš pivo rozlil. Tak se mu chvěly ruce. Nechápavě hleděl na toho chlapa před sebou. Byl to otylý blonďáček, který už neměl moc vlasů. Za to musel vážit minimálně sto padesát kilo. Byl malý a kulatý. Přesto oči, které Ondru pátravě sledovaly, měly výraz milého človíčka, kterým Ondra uvěřil. „Co, co chcete?“ zeptal se vyděšeně Ondra, když se napil piva. „Neboj, Ondro, jsem Fanda. Nechci ti ublížit,“ uculil se neznámý. „Nejsem na kluky. Mám doma ženu a děti. Mlč!“ okřikl neznámý Ondru, který chtěl protestovat. Tón v hlase neznámého ho však zarazil. I to, jak mu pevně stiskl ruku, kterou měl položenou na stole. „Jsem Petrův kamarád,“ dodal ten neznámý šeptem. Ondra už byl totálně mimo. Vůbec nevěděl, co se děje, co si má myslet. I když se v restauracích nesmělo kouřit, sáhl do kapsy a jednu cigaretu si zapálil. Měl pocit, že se mu to vše jen zdá. A moc si přál, aby se brzy probudil. Neznámý muž se naklonil přes stůl, vytrhnul mu cigaretu z ruky a rychle ji uhasil. „Blázníš, Ondro!“ I když byl podle hlasu naštvaný, stále šeptal. „Kdo jste?“ vyhrknul Ondra. I on najednou šeptal. Jako by neslyšel, co mu předtím neznámý říkal. Nedělal to nějak vědomě, ale prostě se přizpůsobil situaci. „Jsem Petrův kamarád a ten tu není s Filipem kvůli tomu, aby se na tebe vykašlal. Prostě má problém!“ Ondra dnes dostával jednu facku za druhou. Už byl totálně mimo. Vůbec nechápal, co se děje, co si má myslet. Chvíli na neznámého 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271971