‚Vidíš co je tu kamarádů? Jenom je musíš hledat!‘ řekl. A já si pomyslel: ‚Tak takhle to je jednoduché!‘ Představ si to, Karle! Roky a roky jsem byl sám. A teď jsem měl najednou šest nových kamarádů! Stačilo se jen rozhodnout, že něco změním.“ Karlík se rozhlédl. Kolem stolu bylo osm židlí, každá ozdobená jiným barevným čalouněním. Teď už tomu rozuměl. Každý z přátel měl tady u stolu své místo. Jako by si rukou musel ověřit, co vidí, sáhl si pod zadek. Židle, na které seděl, byla zatím jen dřevěná. Bez čalounění. Připravená zřejmě pro dalšího přítele, kterého mohou potkat. Spokojeně se usmál. Teď měl v srdci naději. „Dnes při stěhování jsem v domě viděl tři kluky. Sledoval jsem je, aby mě neviděli, protože jsem se styděl. Nevěděl jsem, jestli by si se mnou chtěli hrát. Předháněli se, kolik schodů vyjdou na jeden krok. ‘Podívej, jak mi to jde! To nic není! ‘, pokřikovali na sebe. Soutěžili, kdo bude nahoře dřív, když budou brát schody po dvou. ‘To já zvládnu i tři, koukej!‘, vytahoval se jeden z nich. Jak se na hru soustředili, narazili do jednoho chlápka, co stěhoval křeslo. Ten je poslal 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271969
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.