98
F. F O R T E • G . A N S E L M I
rom u l u s • p r v n í k r á l
Na chvíli dokázal zapomenout na svoje obavy, na svět, který ho obklopoval, na školu, a dokonce na to, že se má vrátit do vesnice a znovu se setkat s otcem a s matkou, a hlavně s Remem, kterého už tak dlouho neviděl, a dopřával si dokonalé slasti, kterou ho bílé a teplé Eulaliino tělo umělo obdarovat. „Sbohem,“ řekl jí ve chvíli, když slast nezadržitelně dostupovala svého vrcholu a vytryskla jako gejzír horoucí lávy. Sesul se na ni a bylo mu přitom jasné, že ji víckrát neuvidí.
7 Pahorek Palatin, r. 755 před Kristem
„O
dešel jsi jako chlapec a teď vidím, že je z tebe muž.“ Faustulus stál uprostřed pěšiny na okraji pastviny, objal ho a láskyplně k sobě přitiskl. Romulus zůstal v tom objetí plný protichůdných pocitů. „Pamatuji si tě vyššího, otče,“ odpověděl s úsměvem. Faustulus naznačil pohlavek. „I se zavřenýma očima tě ještě dostanu na zem.“ Na otcově postavě i tváři si Romulus všiml slabosti, kterou u něho nepamatoval. „Jsi víc než vítán,“ řekl Faustulus a poklepal ho po rameni. „Tvé matce vyskočí srdce z hrudi radostí.“ „A… Remus?“ Faustulovou tváří se mihl stín. „To brzo uvidíš. Ale nejprve pojď, chci všem ukázat, jak můj syn vyrostl.“ Cestou k vesnici ho Faustulus zahrnoval otázkami. Chtěl vědět, co se v Gabii naučil, koho tam poznal, jaká místa navštívil. Romulus s radostí odpovídal přerušován neustále pastýři, které v polích potkávali a kteří jim šli v ústrety, aby ho mohli pozdravit. Všechno mu připadalo tak známé, až se mu svíralo srdce,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271379