Hostinec
Hostinec Ladislav Zedník
Lucie Martínková, Vaše „poezie okamžiku“ se mi četla vážně dobře. Umíte evokovat, zručně, náboj prostých chvil — a vyjádřit (odvozeno od „jádro“) z něj nějaký Váš objev. Z várky pro lednový Hostinec mě právě Vaše verše zaujaly nejvíc. — Karolíno Kašparová, při čtení Vašich veršů mě často napadalo: to je slibná strofa či celkem neotřelé obrazy (třeba začátek básně „Vrčíš ve mně“), jenže pak se Vám to někde začne lámat: z básnicky zachyceného vnitřního naladění do intimní reflexe, jejíž vyznění působí — oproti předchozímu — lehce banálně. Do Hostince zařazuji dva Vaše texty, které na mě působí vyváženějším dojmem. — Jaroslave Zlámale, píšete i písňové texty? Některé Vaše básně na mě ve svých nejlepších místech dýchly takovým „plíhalovským verbalismem“. Vaše variace na nezvalovské téma jsou místy více, místy méně vtipné (a právě na humoru stojí i padají). Sem tam jsem škobrtl o rytmus či o ne zcela příjemný slovosled, rytmu podřízený. Nakonec — nechť laskavý čtenář posoudí sám.
Lucie Martínková
Vánoce
Krajina
Kostry podzimních listů už zase nepřikryl sníh, slabí andělíčci ze slámy se svým legračním kinkláním snaží vykouzlit Vánoce. Na trzích se prosmýkám davem sama, ale punčové páry z mých a spousty jiných úst se prolínají.
Do nebe poškrábaného od letadel vydechuje mraky jen chvaletická elektrárna, nad strohou silnicí blátivé pole až za obzor, brázdy přichycené vypelichanou čelenkou z topolů. Holý horizont.
Září v Brně • • •
Navštívíš-li Brno v září, vyber si tu nejhezčí kavárnu, posaď se na zahrádku, a když budeš mít štěstí, zahlédneš tlusté slunce, jak sedí za gotickou fiálou a dlouhatánskou nerezovou lžičkou ti tajně ujídá čokoládový řez.
To ticho velikých sněhových vloček snášejících se kolem pouliční lampy a černých kočičích tlapek, co se ani na chvíli nezastaví na čerstvě napadaném sněhu.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271317