*
Když jsem dneska přišla do školy, zastavila mě u dveří třídní. Bylo jasný, že už tam na mě čekala a že se asi něco stalo. Když viděla, že nechápu, co se děje, jen na mě kývla, ať jdu za ní do kabinetu. Tam už seděla učitelka na příroďák a bylo vidět, že je to domluvený. Řekly mně, ať si sednu, že by se mě potřebovaly na něco zeptat. A potom učitelka příroďáku vytáhla nějakej sešit. Nejdřív jsem nevěděla, co to je, ale pak mi došlo, že je to ta má slohovka. Rychle jsem přemejšlela, jestli třeba přírodopisářka není v jinejch třídách taky češtinářka, a napadlo mě, že mně ta moje chce určitě dát basu a ještě se chtěla poradit s druhou češtinářkou. Třídní se ale místo toho zeptala: „Baru, ten příběh, co píšeš ve slohovce, sis jenom vymyslela, nebo je to pravda?“ Koukala jsem z jedný učitelky na druhou a vůbec mi nedocházelo, proč se na to ptají. Nejdřív mě napadlo, že třeba se jim to líbilo, ale jestli je to vymyšlený, tak mi dají pětku, protože to mělo být opravdový dobrodružství, tak jsem řekla, že je to fakt doopravdy, že se mamka vrátila domů teprve včera. „To nemyslím,“ zavrtí hlavou přírodopisářka a je mi najednou šíleně protivná, jak má takovej velikej nos a úplně oranžový vlasy a smrdí nějakou odporně silnou voňavkou.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS271258