ROZCHOD Na slovo z tvých rtů marně čekám. Takže já první? První třesk? Na nebi špatné znamení a v hlavě běs. Přenášet hory nelze. Tak tedy rozejdem se. Tiše a beze scén, bez pláče, co ničí. Zubama rty si překousnu, rozbité nitro křičí. Květy zalili jsme krví, postel padá do propasti. Jak dva spoluvrazi hledáme ve tmě zbytek slasti. Každý zvlášť, láska je mrtvá, číhá zášť. Zděšeni stojíme na mostě plném viny. Neschopni zastavit své pustošivé činy. Boříme mosty, kam naše hříchy chtěly. Vrazi krmí řeku zklamanými těly. Místo souzené milencům bez nadějí. Jak trestance před popravou úsvit dělí. Na slovo z tvých rtů marně čekám. Takže já první? První třesk? Na mostě vraždění, to zabil lásku blesk.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270833