V LABYRINTU TAJNOSTÍ
krásná a milá mladá žena, ale také mimořádně příjemně odlišná od všech ostatních, které znám.“ „Já… to jsem nevěděla,“ vydechla. „Pravda je velmi jednoduchá, Lydie. Prostě jsem vám nedokázal odolat. Myslel jsem jen na to, jak vás k sobě přitisknu. Neměl jsem v sobě dostatečné zábrany, abych se ubránil tomu nepříliš šlechetnému úmyslu.“ Chtěl ji tehdy a chtěl ji i teď – ale neřekl to. Ovšem stále to tady bylo; to neviditelné pouto, které se mezi nimi vytvořilo ve Skotsku, je stále pudilo k sobě. Lydia na něj hleděla a byla si vědoma zrádného žáru, který začínal postupně zachvacovat její tělo. „Ať vás trápí cokoli, povězte mi to. Jsem dobrý posluchač, takže jde jen o to, zda se mi svěříte.“ Stále na něj hleděla. Slunce měl za zády, takže jeho tvář byla plná stínů a ostrých úhlů. Měl odhodlaný výraz, oči mu svítily a byla v nich mírná starost a zájem. „Svěřit se? Vám?“ „Proč ne?“ zamumlal a díval se jí přímo do očí. „Není to váš problém.“ „Tak z toho svůj problém udělám.“ Lydia tomu téměř nedokázala uvěřit, ale skutečně to vypadalo, že ji chce vyslechnout. „Svěřte se mi, Lydie,“ zopakoval tiše. „Cožpak vám nikdy nikdo neřekl, že sdílená bolest je poloviční bolest a že dva lidé dokážou unést těžký kříž snadněji než jeden z nich?“ Lydia se usmála, ale oči se jí zamlžily, jako by jí do nich vstoupily slzy. „Ano. Říkala mi to moje matka – kdysi.“ Alexovi se ulevilo a trochu se uvolnil. Byl to začátek. „Tak o co jde? Možná vám budu schopen pomoci.“ Její úsměv zmizel a povzdechla si. „Myslím, že mi 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270600