JENNIE LUCASOVÁ
„Jen počkej, co bude na řadě jako další. Budeš koukat. Celou noc tě budu učit spoustu věci.“ Usmála se a se zrůžovělou tváří vstupovala vedle Cristiana hlavními dveřmi do vznosného, nebývale luxusního lobby hotelu. Pozlacené napodobeniny korintských sloupů se tyčily ke stropu, na němž byly zavěšeny lustry z muránského skla. „Je to tady víc ohromující než tvůj hotel v New Yorku. Nenapadlo mě, že by to vůbec bylo možné, ale je to tak.“ Usmál se na ni. „Grazie.“ A pak si Hallie povšimla elegantní ženy. Bylo jí asi něco málo přes čtyřicet a kráčela kolem nich. Měla na sobě sametovou sukni a skvěle střižené sako, které jí padlo jako korzet, boty na nepředstavitelně vysokém podpatku a rudé, dokonale nalíčené rty. Hallie zamrkala obdivem. „A lidé…“ „Co je s nimi?“ „Všechny ženy vypadají jako filmové hvězdy. A muži jako James Bond. Každý je oblečený, jako by se právě měl setkat s největší láskou svého života. Co je tohle za místo?“ Cristiano se zakřenil. „Takový je Řím.“ Hallie vrtěla hlavou obdivem. Všichni tady, od teenagerů po osmdesátníky, jako by věčnou smyslovost považovali jak za privilegium, tak za povinnost. „Tys tady vyrostl?“ „Žil jsem tu jen krátce.“ „Narodil ses tu?“ „V Neapoli,“ řekl nevzrušeně. Zjevně nechtěl o sobě mluvit. Pan Moretti, když byl mladý, vybojoval si cestu z ulic Neapole… Tak nějak to řekl jeho newyorský řidič, když se podivila, jak se kluk bez otce a později i bez matky, zanedbávaný sirotek s prázdnou kapsou, mohl stal hotelovým magnátem. „Podívej se na strop.“ Zaklonila hlavu. Strop pokrývala malba noční 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270542