98
NATALIE ANDERSONOVÁ
dojde k nějakému úniku. Za hodinu vás očekávám v kapli.“ Zvedl se a odkráčel ke dveřím. Jako správný král. Upjatě. Když se Eleni objevila v kapli, měla na sobě bílé svatební šaty. Byly to šesté z devíti, které pro ni měla na svatbu připravené služebná. Avšak na poněkud jinou svatbu. Eleni byla připravená usmívat se, ale v žaludku ji bouřilo nervozitou. Nemohla se tvářit jinak, protože by konci pohádkového příběhu, jak bude navenek prezentován, nikdo neuvěřil. Giorgos na ni čekal u vchodu do kaple. Její úsměv opadl a kroky zpomalily, když spatřila, že se mračí. Ale byla to jediná možnost, jak si s Giorgosem promluvit mezi čtyřma očima. „Je mi líto, že jsem tě zklamala,“ řekla, když byla dost blízko na to, aby ji nikdo jiný neslyšel. „To ne, nezklamala,“ odpověděl bratr a podal jí kytici růží. Slzy jí vytryskly z očí, když si ji brala. „Děkuji,“ zašeptala. „Miluješ ho?“ zeptal se zničehonic Giorgos. Jeho přímá otázka jí vzala dech. Bylo to poprvé, co si vzpomínala, kdy její bratr vypadal neohrabaně a ostýchavě, téměř stydlivě. Namísto aby na ni hleděl, upíral strnule zrak někam do podlahy. Nemohla neodpovědět jinak než pravdivě. „Nevím.“ Zamračil se, ale pak zvedl oči. „Tak ať vám to funguje,“ popřál jí. Pak natáhl ruku, ona mu ji vložila do lokte. Když vešli do kaple, spatřila Damona, jak stojí u oltáře. Měl na sobě oblek ušitý na míru a vypadal ohromně. Nějak silněji, vyšší, jeho modré oči jen zářily. Upoutal pozornost všech jejích smyslů. Každé myšlenky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270512