Rozvolněné kánony: proč se nenarodil žádný ženský Shakespeare? Camille Paglia testuje teorii, že ženy nedokážou psát poezii
Dne 12. března 1975 jsem se vydala na pouť, abych si poslechla slavnou Germaine Greerovou, která přednášela na Státní newyorské univerzitě v Albany, zhruba hodinu jízdy od místa, kde jsem tehdy ve Vermontu učila. Čtyři roky předtím její kniha Eunuška, nelítostná analýza sexuálních obrazů v populární kultuře, elektrifikovala rodící se hnutí za osvobození žen a ona sama, se svým pestrým oblečením a kurážným, ba dokonce lascivním chováním, zapůsobila v amerických médiích jako naprostá senzace. Jako by zosobňovala suverénního a výbojného ducha celé nové generace. Jenže ta rezervovaná, chladná autorka, jež mluvila k přeplněné aule v Albany, byla úplně jiný člověk. Po jakýchkoli stopách humoru nebo fyzična ani vidu. Teď se tvrdošíjně upnula na hrozné ekonomické podmínky žen v Pákistánu. Když přišel čas na otázky, nervózně jsem v davu zvedla ruku a zeptala se Greerové, zda coby bývalá profesorka anglické literatury bude v dohledné době zase o literatuře psát. Odpověděla rychle a úsečně: „Na světě jsou mnohem důležitější věci než literatura!“ Coby stoupenkyně Wildeova estetismu stále věřím, že umění je nejvyšším úspěchem lidstva. Proto mě šokovalo, že Greerová zběhla k čím dál stalinističtějším řadám feministických utilitaristek. Od té doby – bylo to před dvaceti lety – napsala mnoho knih: o malířkách, lidské plodnosti, menopauze, vlastním zmizelém otci. Taky jí vyšla sbírka esejů a uspořádala tři antologie ženské poezie ze sedmnáctého století. Vedle útlé knihy o Shakespearovi, která se objevila před deseti lety, je tak třeba považovat Greerové
101
paglia288.indd 101
19.11.2019 10:53:33
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270489