a šla si je vyzkoušet. Perfektně mi seděli. “Ty se mi moc líbí. Já je beru. Co vy?” Nadšeně jsem se v nich otáčela. “Já taky.” Souhlasily všechny tři najednou. Koupily jsme je a vydali se domů. Kateřina mě hodila autem před dům. Rychle jsem vešla do domu a padla jsem na gauč. Bylo něco málo po páté odpoledne. Stejně jsem hned na to usnula. Vzbudil mě až Tomas, který mě nesl do postele. “Promiň zlato, nechtěl jsem tě vzbudit. Mamka byla nejspíš taková jako normální, takže neúnavná.” Neměla jsem energii odpovídat, proto jsem jen pokývala hlavou a snažila se neusnout. Podařilo se mi to jen do té doby, dokud si Tom nelehl vedle mě a neobjal mě. Na slavení silvestra nezbyla energie.
04.01.2018 Silmäe Leželi jsem společně s Tomem v posteli a povídali si. Bylo to nádherné ráno. Jenže Tomas zanedlouhou musel vyrazit na další výcvik do školy a já měla na plánu dne práci. V místní nenocnici jim chybí doktor, tak se tam půjdu podívat. Nebaví mě být doma a nic nedělat. “Tak já jdu.” Tomas mě políbil a odešel. To to skončilo pěkně rychle. Zatáhla bych ho zpátky do postele, kdybych věděla, že by neměl potom problém. Po dlouhém přemlouvání samy sebe, jsem vstala z postele a šla si dát rychlou sprchu. Ryhle jsem se oblékla a udělala si ledabylí culík. Zamkla jsem barák a vydala se na autobus. Nečekala jsem ani pět minut a už jsem nastupovala do autobusu. Jela jsem asi pět nebo šest zastavek, cestu jsem moc nevnímala. Málem jsem zapomněla vystoupit. Vyběhla jsem z autobusu a vydala se k nemocnici. Nebylo to daleko, ale v takovéhle zimě je daleko i krátká příjezdová cesta. Promrzlá až na kost jsem vstoupila do nemocnice. Měla jsem štěstí, že nepršelo ani nesněžilo. Došla jsem na recepci a ptala jsem se po doktoru Queenovi. “Dobrý den. Vy jste slečna Cooperová?” Otočila jsem se za hlasem. Podle jména bych tipovala vysokého, svalnatého muže s blonďatými vlasy. Avšak přede mnou stál o trochu vyšší muž s havraními vlasy a bílo-černými brýlemi. “To jsem já.” Jen
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270387
na mě mávl, abych ho nasledovala. Žádná další reakce nebo pokus o konverzaci. Šli jsme do jeho kanceláře. Posadila jsem se na křeslo naproti němu. “Abych byl upřímný, nevypadáte na schopného lékaře.” Svými slovy mě zarazil. Nevěděla jsem co mám dělat. Jen jsem tedy seděla. “Žádná obhajoba?” Tvářil se udiveně. Div na sebe nevylil čerstvě nalité kafe, ze kterého se ještě viditelně kouřilo. “Ne pane. Taky budu upřímná, pokud mě zde nechce, nebudu vám lézt do zadku.” Jakmile jsem to vyslovila, zarazila jsem se. Ani jsem si neuvědomila, že to říkám nahlas. Doktor Queen byl taky zaražený. Dlouho. Už mě nebavilo potichu sedět a čekat, až se probere z tranzu. Zvedla jsem se a s rozloučením vyšla ze dveří. Byla jsem už kousek od recepce, když jsem zaslechla svoje jméno. Otočila jsem se. Doktor Queen spěchal za mnou. Chtěla jsem utéct, ale stejně bych se jednou musela vrátit, tak jsem zůstala stát. “Promiňte, dost jste mě zarazila. To, že nevypadáte na schopného lékaře, ještě neznamená že jím nejste. Můj přítel, Doktor Brown, mi Vás doporučil. Také počítám s vašemi cestami do válečných zón.” Překvapeně jsem stála a koukala na něj. Nevydala jsem ani hlásku. Několikrát jsem se nadechla a otevřela pusu, pak jsem jí zase zavřela bez jediného zvuku. Nakonec jsem se odhodlala. “Takže jste si mě jen zkoušel? To je teda nefér jednání. Nemám ráda, když se ke mně někdo tak inteligentní a schopný, chová jako k malému dítěti.” Moje zlost byla velká, ale taky jsem to mohla čekat. Chtěla jsem odejít, ale podle doktora naše konverzace ještě neskončila. “Právě jsem vám řekl, že jste členem naše týmu a vy tady nadávate? Co si mám o tom jako myslet?” Přestával být milý. Nejspíš má výbušnou povahu. “Myslete si co chcete. Já jednám na rovinu a od vás bych to očekávala také. Jenže vy si tu hrajete nějakou hru a to nemám ráda.” Vlastně jsem už ani nevěděla jestli chci pracovat v téhle nemocnici. Proto jsem se vydala k východu. “A budete tu teda pracovat?” Zeptal se zaražený mým chováním. Opět jsem se zastavila a otočila se na něj. Klid z dnešního rána byl pryč nadobro. Jackie taky nebyla klidná, jakmile se ke mě doktor Queen přiblížil, začala vrčet. Doktor se hned zarazil. Zkoumavým pohledem si prohlížel Jackie a následně mě. “Ano budu, ale ne
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270387
kvůli vašemu kouzlu osobnosti. A buďte tak laskav, neočumujte mě.” V hlase nebyl žádný náznak přátelství, pouze ironie. Nic mi neodpověděl, tak jsem se rychlím krokem pryč z nemocnice. Vyletěla jsem tak rychle, že jsem byla překvapená, když jsem se ocitla na autobusové zastávce. Cestu jsem si moc nepamatovala. Nějakým zázrakem jsem, při stepování na autobusové zastávce, našla sluchátka v kapse mého kabátu. Hned jsem napíchla telefon a pustilasi písničku Demons od Imagine Dragons. Potichu jsem si zpívala, dokud nepřijel autobus, který byl plný lidí. Stala se ze mě namáčklá sardinka. Skoro jsem se udusila, když si vedle mě stoupl smradlavý muž. Naštěstí jsem brzy vystoupila. Ze zastávky jsem skoro běžela domů. Tak moc jsem se těšila na přítomnost velkého hrnku čaje, ze kterého se ještě kouřilo. Zabalená do deky a sledování mého oblíbeného seriálu Teen Wolf. Ta představa mě mučila. Byla jsem teprve v půl cesty domů. Tak jsem přidala na rychlosti. Ani nevím jak jsem se ocitla před vchodovými dveřmi. Odemkla jsem a rychle zapadla do kuchyně. Přichystala jsem si čaj a zabalila se do teplé deky. Zima byla hezká, ale často mi začala lézt na nervy. Studeno a chlad nemám moc v oblibě, ale zase padající sníh miluju. Jsem složitá. Občas se sama nechápu. Zapla jsem televizi a radši se věnovala Scottovi z Teen Wolf, než myšlenkám, které mi kolovaly v hlavě. Měla jsem za sebou už dva díly, když cvakly dveře. Jen jsem houkla pozdrav a sledoval dál seriál. Kolem ramen se mi obmotaly ruce a dostala jsem pusu na krk. “Ahoj. Jaký byl rozhovor v nemocnici?” Čekala jsem než si Tomas svlékne bundu a posadí se ke mně. “Nic moc. Trochu jsme debatovali, ale nakonec jsem souhlasila s prací na půl úvazku.” Tom mě pozorně sledoval. Radši nic nekomentoval. “Zima?” Prohlédla jsem si sebe zabalenou v teplé dece, čaj v ruce a Jackie, která mi ležela na klíně a hřála. “Mno trochu jo.” Tomas se přisunul blíž a pořádně mě objal. Bylo to lepší, ale i tak mi nebylo úplně teplo. Nechal mě dokoukat díl. Jakmile skončil, odnesl mě do ložnice. “Nenechám tě mrznout, musím tě zahřát.” Šibalsky se usmál. Začal mě líbat. Postupně mi sundaval oblečení, a když jsem byla úplně nahá, položil mě do postele a přikryl peřinou. Poté si začal sundavat své oblečení. Přisunul se
Ukázka elektronické knihy