a šla si je vyzkoušet. Perfektně mi seděli. “Ty se mi moc líbí. Já je beru. Co vy?” Nadšeně jsem se v nich otáčela. “Já taky.” Souhlasily všechny tři najednou. Koupily jsme je a vydali se domů. Kateřina mě hodila autem před dům. Rychle jsem vešla do domu a padla jsem na gauč. Bylo něco málo po páté odpoledne. Stejně jsem hned na to usnula. Vzbudil mě až Tomas, který mě nesl do postele. “Promiň zlato, nechtěl jsem tě vzbudit. Mamka byla nejspíš taková jako normální, takže neúnavná.” Neměla jsem energii odpovídat, proto jsem jen pokývala hlavou a snažila se neusnout. Podařilo se mi to jen do té doby, dokud si Tom nelehl vedle mě a neobjal mě. Na slavení silvestra nezbyla energie.
04.01.2018 Silmäe Leželi jsem společně s Tomem v posteli a povídali si. Bylo to nádherné ráno. Jenže Tomas zanedlouhou musel vyrazit na další výcvik do školy a já měla na plánu dne práci. V místní nenocnici jim chybí doktor, tak se tam půjdu podívat. Nebaví mě být doma a nic nedělat. “Tak já jdu.” Tomas mě políbil a odešel. To to skončilo pěkně rychle. Zatáhla bych ho zpátky do postele, kdybych věděla, že by neměl potom problém. Po dlouhém přemlouvání samy sebe, jsem vstala z postele a šla si dát rychlou sprchu. Ryhle jsem se oblékla a udělala si ledabylí culík. Zamkla jsem barák a vydala se na autobus. Nečekala jsem ani pět minut a už jsem nastupovala do autobusu. Jela jsem asi pět nebo šest zastavek, cestu jsem moc nevnímala. Málem jsem zapomněla vystoupit. Vyběhla jsem z autobusu a vydala se k nemocnici. Nebylo to daleko, ale v takovéhle zimě je daleko i krátká příjezdová cesta. Promrzlá až na kost jsem vstoupila do nemocnice. Měla jsem štěstí, že nepršelo ani nesněžilo. Došla jsem na recepci a ptala jsem se po doktoru Queenovi. “Dobrý den. Vy jste slečna Cooperová?” Otočila jsem se za hlasem. Podle jména bych tipovala vysokého, svalnatého muže s blonďatými vlasy. Avšak přede mnou stál o trochu vyšší muž s havraními vlasy a bílo-černými brýlemi. “To jsem já.” Jen
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270387