X-Hawk3-zlom2.qxd13.11.201918:47Stránka98
MIROSLAV ŽAMBOCH
dět celé dostupné frekvenční spektrum radiostanice. To už v místnosti zůstával jen Gjenke a i ten nakonec odešel. „Stává se to,“ pokrčil rameny Farsman. „Je to horší než normálně, ale Dva bratři soptí mnohem víc, než je obvyklé.“ „Takže je možné, že nikdo zatím netuší, co se tady stalo,“ zkonstatoval jsem. „Je to možné,“ souhlasil. „Projedeme to ještě jednou,“ řekl jsem, Farsman jen přikývl. Tentokrát jsme měli víc štěstí a na samotné hranici dostupných frekvencí v oblasti velmi krátkých vln jsme zaslechli komunikaci dvou mužů, týkající se vyšetřování zmizelých obyvatel vesnic nějaké oblasti. „Vojáci,“ komentoval Farsman v odmlkách. Kvůli šumu šlo porozumět jen každému druhému, třetímu slovu. „Nemůžou být moc daleko, maximálně dvacet, třicet kilometrů, víc naše přenosné radiostanice nezvládnou.“ Praskání zesílilo, já už žádná slova nerozeznával. „Myslí si, že jde o nějakou diverzní akci, asi Afričanů, tak to hlásí velení.“ „Můžete s nimi zkusit navázat spojení? Bylo by dobré, kdyby se rozneslo, že to není diverzní akce někoho z vašich nepřátel, ale něco úplně jiného.“ Zazněl výstřel, druhý. Vyběhl jsem z místnosti s vysílačkou ke střílnám, abych viděl ven. Zvuk se nesl z okolí, ne z interiéru pevnosti. „Tam! Tam!“ křičel někdo. Netušil jsem, na co ukazuje, následovala série výstřelů tak rychlých, jak někdo stačil mačkat kohoutek pistole, pak dlouhá dávka z automatické pušky. To už jsem držel v ruce vlastní automat a běžel do přízemí, Farsman jen kousek za mnou. Dole jsem zvolnil a zpoza ná98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270350