Poté, co jsme za Kalamatou odbočili z rychlostní silnice a napojili se na menší pobřežní cestu, jsme zastavili natankovat. Slunce právě zapadalo a exploze barev ozářila západní horizont. Večerní vzduch byl pořád teplý a stále hezky voněl. Rozhodl jsem se, že si to tu prohlédnu a nakoukl jsem, jak to vypadalo uvnitř benzinky. Co jsem viděl, mě naprosto omráčilo. Uvnitř byla celá sekce lahůdek – exotické ovoce, místní speciality, všechno hezky vyskládané na poličkách z naplaveného dřeva. Nad okenním parapetem byly zavěšené bylinky na sušení. A navíc: byla tam dokonce i sekce čerstvých potravin! Nikdy jsem neviděl čerpací stanici, která by uvnitř vypadala jako supermarket. V sekci čerstvých potravin (pořád nedokážu uvěřit tomu, že takhle popisuju čerpací stanici) stály proutěné koše plné nejrůznějšího ovoce a zeleniny. Cenovky byly řecky, takže jsem neměl tušení, co jsou některé potraviny zač. Jeden z košíků byl plný něčeho, co vypadalo jako malé švestky. Jednu jsem zvedl a zkoumal. Dovnitř vešel Peter. „Co je to?“ zeptal jsem se ho. „Oliva. Jsou dobré. Pár jich koupím.“ „Cože to je?“ ptal jsem se znovu. Držel jsem v ruce cosi o velikosti golfového míčku. „Oliva. Tahle oblast je díky nim známá.“ Nabral jich hrst do papírového sáčku a zaplatil. Odešli jsme. Jakmile jsme byli zpátky v autě, nabídl jsem Peterovi, že za olivy zaplatím. „Děláš si srandu?“ divil se. „Celé to stálo 37 centů.“ „Cože, jenom?“ žasl jsem. „Je těžké prodávat něco, co si můžeš zadarmo utrhnout ze stromu naproti na ulici. Tumáš,“ řekl, „ochutnej.“ Jednu mi podal. „Co s tím mám dělat, prostě si to strčit do pusy?“ Překvapeně se na mě podíval: „Tak se obvykle jí, nebo ne?“ U Petra bylo zvláštní, že to nemyslel drze ani ironicky, ale vážně ho zajímalo, jestli existuje nějaký jiný způsob, jak ji sníst. – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270294