Mt 4,1-11
Pokušení mají vždycky zdání dobra: „Jsi-li Syn Boží!“ To právě Ježíš přišel dokázat. Nejhorší zlo se páchá ve snaze o ty nejlepší cíle. Proto Boží přátelé škodí jeho království víc než kdekterý nepřítel! Tomu, kdo má dobrou vůli, jí nepřítel ještě přidá, sebere mu však evangelní inteligenci, aby tak nadělal mnoho škody. A tomu, kdo dobře rozlišuje, nepřítel vnukne nedůvěru, aby sám neudělal pokud možno nic a ještě naočkoval stejný jed do druhých. Inteligentní věřící upadají do druhého pokušení, zatímco ti ochotní do prvního. Je to závažné, když se „k dosažení dobra“ užívá prostředků, které Ježíš odmítl jako zlo. Který člen Církve, kdyby k tomu měl prostředky, by neudělal, co mu satan navrhuje? Ježíš byl nepochopen a opuštěn Židy i Římany, nepřáteli i přáteli – minulými i současnými, a tak to bude i v budoucnu – jen proto, že měl sílu zklamat naše očekávání spásy a nazvat je „satanskými“. kameny/chleby. To je pokušení ekonomického mesiášství: uspokojit první potřebu každého živočicha, považovat chleba za absolutní hodnotu a podřídit jí zbytek. To děláme, když si za organizační princip osobního a společenského života zvolíme ekonomiku. V této perspektivě je spásou mé zdraví a všechno, co ho může zaručit. Mé tělo je mým bohem a všechno ostatní je jeho funkcí. Strachy, boje, nespravedlnosti a utiskování ve světě se rodí z tohoto absolutizování mého fyzického blahobytu, přičemž si neuvědomuji, že to není cíl, ale prostředek, který má svůj konec a svůj cíl. Bažení po bohatství, které by ho mělo zaručit, je skutečná idolatrie (Ef 5,5), kořen všeho zla (1 Tim 6,10). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270293