VLADISLAV JINDŘICH
rozepsaly o moravské markraběnce, což by mohlo znamenat, že se Děpoltici přihlásili o dědictví po Vladislavu Jindřichovi.339 Vraťme se však ještě do roku 1212, kdy Přemysl Otakar I. a Vladislav Jindřich obdrželi Zlaté buly sicilské. Neznámo proč se ale dočasně stáhli do ústraní a připravili se tak o prosincový sjezd ve Frankfurtu, kde Fridrich II. Sicilský požádal před vyslanci římské kurie a zástupci francouzského krále o hlasy přítomných knížat. O čtyři dny později v Mohuči (9. prosince) přijal z rukou arcibiskupa Sigfrida královské pomazání a s konečnou platností odložil titul „imperator electus“.340 Frankfurtskou volbu zachytila řada dobových zpravodajů. V Reinhardsbrunn však považovali za vhodné přidat poznámku, že výjezd zvažoval i český král,341 což Václav Novotný pochopil jako letopiscovu omluvu pro přemyslovskou neúčast.342 Odlišně uvažoval Franz-Reiner Erkens, který bez bližšího zdůvodnění zahrnul Přemysla mezi účastníky.343 Snad se nechal svést erfurtskou farní kronikou, jež se pod vlivem reinhardsbrunnské předlohy zmínila o příjezdu českého krále a durynského lantkraběte a skvělém přijetí druhého z nich.344 Zjevně mu unikla Přemyslova listina pro kladrubský klášter, v níž český král potvrdil, že přijal od místních kupců 50 marek stříbra, když v únoru 1213 mířil do Řezna za Fridrichem, který se vrátil z Apulie („pergens Ratisponam in occursum Friderici, Romanorum regis, de Appulia venientis“).345 Něco takového by asi nemohl tvrdit, kdyby se s římsko-německým králem setkal již ve Frankfurtu. V únoru 1213 se do Řezna vypravil rovněž Vladislav Jindřich, jenž stanul před Fridrichem nejpozději 15. února 1213, kdy se po Přemyslově boku nechal zapsat do svědečných řad protekční berchtesgadenské listiny346 a do velkého cremonského privilegia.347 Dalšího dne takto ověřil výsady pro skotské benediktiny u svatého Jakuba v Řezně,348 a třebaže českou přítomnost zaznamenalo hned několik pozorovatelů,349 nikdo neupřesnil, proč Přemysl s Vladislavem vážili v zimním nečase namáhavou pouť. Podle Wolfganga Stürnera český král složil lenní přísahu, ale právě tak se zde mohl promýšlet výpad do Míšně a Saska.350 Přemysl Otakar I. navštívil mladého Štaufa ještě uprostřed léta 1213 v Chebu a byl přítomen vydání proslulé Zlaté buly chebské, která vymezila vztah římsko-německých králů ke stolci svatého Petra.351 V polovině července se však zraky mocných upínaly k welfským državám. Císař Ota IV. shromáždil své síly mezi Kolínem a Cáchami a zatarasil tak západní přístupy do Saska. Fridrich II. Sicilský přesto nepočítal s výraznějším odporem a na září svolal do Merseburku sjezd, čímž lehkomyslně prozradil hlavní směr útoku. Ota proto stačil vložit do Quedlinburku silnou posádku, která odolávala blokádě až do říjnových plískanic, v nichž se rozpustilo válečné nadšení.352 Silný sbor přivedli pod quedlinburské hradby 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270282