ale větrníky na úbočích hor se pořád točí. Pár lidí už navrhovalo, abychom se na ně napojili. Jenže pokud bychom měli věřit všemu, co se povídá, už by mělo být dávno po havárii a všichni bychom měli sedět u televize s vychlazeným pivem a hotovkou ohřátou v mikrovlnce.“ Joseph si vzdychne a vytáhne pytlík s tabákem. Ubalí si cigaretu, zapálí ji a zhluboka šlukuje. Ještě něco říká, ale už ho moc neposlouchám. Pozoruju spirály dýmu, které mu pomalu unikají z úst. „Chceš jednu?“ zeptá se mě. „Moc rád,“ odpovím hbitě. Překvapený Joseph nakloní hlavu směrem ke mně. „Ty už mluvíš? No to je skvělá zpráva!“ Usměju se na něho. Zatímco spolu pokuřujeme, Matthias se věnuje třídění zásob. „Nějaké zprávy o mých strýcích?“ vysoukám ze sebe po chvíli, omámený tabákem. „Šel jsem to k nim omrknout,“ odpoví Joseph. „V garážích nestálo ani jedno auto, čluny tam taky nebyly a místnosti jsou pečlivě vystěhované. Tvoji strýcové a tety si všechno odvezli. Zásoby, nářadí, oblečení. Všechno, co by mohli potřebovat. Ale něco jsem tam přece jen našel,“ dodá Joseph a z vnitřní kapsy bundy vytáhne jakýsi skládací prospekt. „Je to mapa zdejšího kraje. Ta se může hodit vždycky.“ Vezmu si ji a poděkuju. Zároveň mě napadne, jestli se strýcové a tety vůbec hodlají do vesnice vrátit. Možná jen odešli, tečka. Leda že by se jim něco stalo.
108
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270281
„Málem jsem zapomněl na tu dobrou zprávu,“ prohlásí znenadání Joseph. „Měli jsme ve vesnici porod. Přesto, že pár lidí mělo obavy, všechno proběhlo normálně. Byla u toho María. Čarovat sice neumí, víte, ale občas udělá zázrak. Asistovala při narození děvčátka. Jmenuje se Joëlle. Je to první dítě od té doby, co nejde proud. Otec je neznámý, ale matka, Jenny, bydlí v budově pily. Je to tam velké a žije tam hodně lidí, pořád s ní někdo je.“ Joseph vstává a zapíná si bundu. „Až přijedu příště, odklidím ze střechy sníh,“ řekne. „S tím, co nasněžilo v posledních dnech, ho začíná být příliš.“ „Ano,“ přizvukuje Matthias, „právě jsem to chtěl s tebou probrat.“ „Připomeňte mi to, až sem znovu dorazím. Teď se ale musím vrátit dolů. Čeká na mě María. Slíbil jsem jí, že ji vezmu na rybaření pod ledem, dneska se to hodí.“ Joseph nás pozdraví a dveře za ním zaklapnou, jako by jimi práskl vítr.
109
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270281
Sto devět
Matthias je už téměř hotov s tříděním zásob, které přivezl Joseph. Přísným pohledem zkoumá hotová jídla. Bručí a brblá, že na vaření je tady on, ale všechno pečlivě uloží. „Je to tak,“ počítá, „zmenšili příděly.“ Pak naleje mléko do hrnce, v němž rozpouštíme sníh, a hrnec postaví na kamna. „Mlíko se musí ohřát. Musí se ohřát, ale nesmí vařit,“ upřesní a přidá syřidlo. Chvíli míchá a pak hrnec odstaví. „Teď musíme čekat.“ Hrajeme šachy a dojídáme při tom zbytek oves né kaše. Matthias zvítězí ve všech partiích. Uta huju si z něho. Tvrdím, že ho při hře zvýhodňuju. Vystrčí na mě bradu, přimhouří oči, ale nic na to neřekne. Jde ke kamnům a zamíchá obsah hrnce lžící. Zavoní to kyselým mlékem. Vyleje obsah do cedníku, vyrobeného z kovového ramínka a utěrky. Po chvíli začne bělavá hmota poklidně odkapávat. Trvám na svém. „Pokaždé tě nechám vyhrát. A ty to víš.“
110
Ukázka elektronické knihy