Posle dní vel ký den
Bylo mi čtyřiadvacet, když jsem našla první bulku. Ne že bych se ji snažila aktivně najít, protože v té době byla rakovina prsu mou poslední starostí. Byla jsem přece mladá, v nejlepších letech. Starost mi dělaly věci jako vrcholné umění, jak rozdělit výplatu mezi zaplacení účtů a společenský život nebo jestli v džínách nemám velká stehna či zda je na světě dost make-upu na to, abych zakryla pupínky, které mi vypučely na obličeji. Rozhodně jsem se moc nezaobírala smrtí. Zrovna jsem se sprchovala a užívala si exotickou vůni nového kokosového peelingu, když jsem najednou něco ucítila. Nebylo to nic výrazného, prostě jenom něco. Prohmatala jsem si tu část pravého prsa a přejížděla ji prsty. Cítila jsem to pár minut na straně, skoro v podpaží, ale pak jsem usoudila, že jsem si jenom něco namlouvala, protože jsem to chvilku cítila a pak zase ne. Usoudila jsem, že to nebude nic vážného, když jsem to našla jenom občas. Proto jsem tomu nevěnovala pozornost, dokud jsem to za pár týdnů neucítila znovu. Zašla jsem k obvoďačce, až na to, že moje obvoďačka tam nebyla, a místo ní mě přijala žena s po pás dlouhým copem, která vypadala tak na dvanáct, a člověk by si ji dokázal spíš představit se švihadlem v ruce. „To nic nebude. Nejspíš půjde o cystu,“ prohlásila tónem, který měl být nejspíš konejšivý, jenže ve skutečnosti vyzněl značně blahosklonně. „Ale co když ne.“ „Pak je tu řada dalších možností. Je vysoce nepravděpodobné, že by ve vašem věku šlo o něco zhoubného.“ „Jste si jistá, že jste, ehm, kvalifikovaná lékařka?“ Usmála se, jako kdyby tohle ten den slyšela už posté, a vyzvala mě, ať si lehnu na lůžko. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270223