Odhodlaně běží a vůbec si nevšimne, v kterou chvíli jí Charlie nastavil nohu. Jen ucítí nějakou překážku a pak ztratí rovnováhu. Alva rozhodí rukama, aby to vybrala, ale nejde to a ona jak dlouhá, tak široká spadne přímo na kozu. Když levým bokem narazí do nohy, ozve se rána a Alva ztěžka dopadne zády na můstek. Ponížení bylo horší než bolest. I když ji hrozně bolí rameno, cestou domů si vybavuje především Charlieho smích. Ostatní se nesmáli, tím si byla jistá. Okamžitě zvedla hlavu, zbytek třídy přestal cvičit a všichni se na ni dívali. Ale nesmáli se, jen Charlie na ni ukazoval. Učitelka se k ní rozběhla. „Jak se ti to povedlo?“ zeptala se. Alva zlehka pohnula ramenem. Rukou a levou lopatkou jí projela ostrá bolest. „Jsem v pohodě,“ řekla a vstala. „V tak špatných botách snadno zakopneš,“ řekla učitelka. „Asi bys měla jít na ošetřovnu.“ Alva jen kývla a zamířila k šatně. Slyšela, jak o zelenou podlahu zase začaly vrzat podrážky ve chvíli, kdy její spolužáci opět začali běhat a skákat přes překážky. Alva nešla na ošetřovnu, vydala se rovnou domů, teď jede autobusem, který právě zahýbá na Sveavägen. Když autobus zastaví na její zastávce, hodí si batoh přes pravé rameno a vystoupí. Výtah s žuchnutím dojede do přízemí, a když Alva otevírá mřížové dveře, kov varovně zaskřípe. Zmáčkne tlačítko a výtah se trhaně rozjede nahoru. Když projíždí kolem prvního patra, vidí na schodech policisty. Mluví s nějakým mužem, který drží na ruce dítě. Policisti, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270176