v Györu k předběžnému výslechu. Dva a půl kilogramu opia zůstalo Maďarům. Horváth svou vinu doznal a dle vzájemné dohody se mohl vrátit do Česka. Ze všech sil se snažil, abychom mu nepřišili výrobu a distribuci drog. Spolu s nejstarším synem jsme ho zadrželi při akci na maletínské čerpací stanici. Od té doby byl vázán mlčenlivostí a příkladně spolupracoval. P.S. Případ víceméně skončil v Maďarsku a paradoxně se dá říct, že v Maďarsku i začal. Penzista, nějaký Kéri Lehel, muž který v Rusovských Sadech vyprovázel z domu Horvátha s jeho kráskami, se – z obavy před extremisty a připravovanými pogromy na Romy – vystěhoval z Rajky na druhou stranu hranice do Rusovců. Jeho bratr, Gyula Lehel, pilot Malévu žijící v Budapešti, létal pravidelně do Střední Asie. V Dušanbe jej kontaktovali obchodníci s opiem. Vidina tučných zisků a života na vysoké noze z něj udělala drogového překupníka. Oba bratři hledali odbytiště v romských komunitách. V Maďarsku a na Slovensku se jim nedařilo. Kéri Lehel si vzpomněl na kamaráda z Čech. Vypravil se za ním a Horváth souhlasil. Počáteční nadšení se však postupně utlumovalo, neboť Horváth pochopil, že opium se dá využívat pouze v omezené míře a výroba heroinu je nad jeho síly. Osud však byl tehdy k němu příznivý. V mozaice aktivit se objevilo okénko, které se dalo zaplnit. Horváth se svými nejbližšími pašoval z maletínského lihovaru čistý líh, jenž se stal hlavní surovinou v jejich palírně, přesněji mísírně lihovin. Výroba probíhala studenou cestou. Líh byl tajně stáčen do
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270170
kanystrů od takzvaného „odpěňovače“ a v příhodnou dobu umístěn v kontejneru, ve kterém se shromažďovaly „lihovarské kaly“ z čističky.
Naplněný
kontejner
odvezla
povolaná
firma
do
Horváthova stavebního dvora. Kaly se zde smíchávaly s hlínou z výkopových prací a jako kultivovaná půda byly prodávány větším i menším pěstitelům. Na popsaném výnosném prodeji se podílel jistý Milan Pospíšil, mistr ze stáčírny lihu. Toho Horváth informoval o šanci získání levné drogy. Pospíšil ucítil příležitost celou transakci mnohonásobně finančně zefektivnit. O nabízené možnosti výměnného obchodu – opium za líh – informoval syna, Jindřicha Pospíšila, provozního náměstka lihovaru. Ten do připravovaného projektu zasvětil svého kamaráda ze studií na chemickotechnologické fakultě Jiřího Dvořáka. Dvořák byl zneuznaný výzkumník, závislý na drogách. Nutno ovšem podotknout, že
úkolu rozuměl. Rafinací opia vyrobil
polysyntetický opioid diacetylmorfin, neboli heroin. A skutečně, rozborem kvality – při následných domovních prohlídkách zabavené drogy – se mu podařilo vyrobit produkt ve vyšší třídě čistoty. Úspěšná policejní akce přeťala nově vznikající drogový kanál a mezinárodní spolupráce v boji proti organizovanému zločinu slavila úspěch. V Maďarsku skončil v poutech Gyula Lehel, na Slovensku jeho bratr Kéri, u nás při zákroku na maletínské benzince starší Pospíšil a „chemik“ Dvořák. Mladšího z Pospíšilů rovněž dostihlo obvinění a svůj díl viny převzal i Horváth. Společenská nebezpečnost byla obrovská. Vždyť z jednoho gramu heroinu se udělá asi deset balíčků. Cena se mimochodem pohybuje
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270170
kolem osmi set korun za gram a tento fakt je bezesporu hnací silou, aby povstali „noví bojovníci“ rozsévající „bílou smrt“. -konec-
100 Ukázka elektronické knihy