J ames
P atterson
•
na
tenk é m
led ě
„Nikdy ti neukázal odznak?“ Boynton zavrtěl hlavou. „Ale jak říkám, choval se jako policajt.“ „A jak vypadal?“ zeptal jsem se nakonec. „Vysoký, silný, ale nevypadal kdoví jak dobře, jako kdyby byl nemocný nebo tak. V jednom kuse kašlal. A nosil čepici s logem Redskins.“
Kapitola 27 Bree se podařilo odříznout od všeho toho papírování a o tři hodiny později jsem s ní a Kurtem Mullerem zastavil před depresivním činžákem v Severovýchodní čtvrti, v němž bydlel Terry Howard. Vyzvedli jsme McGrathův notebook a odvezli ho i s Boyntonem do města. Počítač jsme předali detektivům Lincolnovi a O’Donnellovi s pokynem hledat cokoli, co by se nějak týkalo Edity nebo Klubu Fénix. Sampson zůstal na oddělení, aby důkladně vyslechl mladého Boyntona. Stáli jsme ve vstupní hale činžáku a třikrát jsme zvonili na Howardův zvonek, ale marně. Zvonili jsme i na pět jeho sousedů, nikdo neotevíral. Byl víkend a všichni se vydali někam ven. Nikde ani noha. „Zavolej mu,“ navrhl jsem. Bree vyhledala Howardovo číslo a vymačkala je na mobilu. Telefon nikdo nezvedl a hned se přepojil do hlasové schránky. Už jsme se chystali odejít, když si Muller všiml prastarého čtyřdveřového dodge, zaparkovaného na protější straně ulice. „To je Howardovo. Je tady, jen o sobě nechce dát vědět.“ „Mohl někam odejít,“ namítla Bree. „Odjet metrem.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270100