Psycholingvistika bilingvismu (Ukázka, strana 99)

98

jazykové uzly nizozemština

angličtina

nizozemština

angličtina

slova

písmena

rysy

Obr. 4.4: Model bilingvní interaktivní aktivace (BIA), který zachycuje rozpoznání psaných slov u bilingvních mluvčích. Převzato z Dijkstra – Van Heuven (1998)

určité rovině může aktivovat a inhibovat reprezentace na sousední nižší či vyšší rovině. Aktivace a inhibice mezi rovinami se šíří prostřednictvím excitačních a inhibičních spojů (zobrazených pomocí šipek a kroužků). Kromě toho se předpokládá existence inhibičních spojů mezi všemi slovními uzly, a to jak vnitrojazykově, tak mezijazykově. (Z toho důvodu se tento model nazývá „integrovaný“.)

Existence těchto inhibičních spojů má za následek to, že slovní uzly vzájemně potlačují svou aktivaci. Tento proces je označován jako „laterální inhibice“.

Když čtenář vidí psané slovo, jsou nejprve aktivovány odpovídající uzly rysů. Tato aktivace se pak šíří směrem nahoru a aktivuje uzly pro písmena, která obsahují tyto rysy, a zároveň inhibuje ta písmena, která je neobsahují. Následně aktivované uzly písmen přenášejí aktivaci k slovním uzlům, které obsahují tato písmena, a utlumují aktivaci slovních uzlů, které tato písmena neobsahují.

Například anglické slovo sand ‚písek‘ aktivuje prostřednictvím roviny rysů uzly písmen s, a, n a d, které obratem aktivují slovní uzel, který reprezentuje slovo sand. Částečně aktivovány budou rovněž slovní uzly ortografických sousedů slo-

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270026

4. čtení

99

va sand (např. slovní uzly reprezentující slova hand, sank a sane), a to prostřednictvím rysů a písmen, které tyto uzly sdílí se slovem sand. Důležité však je, že tento model předpokládá, že aktivované uzly písmen přenášejí svou aktivaci ke slovním uzlům v obou jazycích. Pokud se tak s psaným slovem sand setká bilingvní mluvčí nizozemštiny a angličtiny, budou do určité míry aktivovány i slovní uzly reprezentující nizozemská slova, která sousedí se sand (např. zand ‚písek‘, mand ‚košík‘ či tand ‚zub‘).

Aktivované slovní uzly skrze excitační spoje šíří svou aktivaci nahoru k jazykovému uzlu odpovídajícího jazyka. Zároveň je potlačována aktivace slovních uzlů druhého jazyka, a to prostřednictvím inhibičních spojů mezi těmito uzly a uzlem druhého jazyka. Všechny aktivované slovní uzly spolu vzájemně soutěží v procesu rozpoznávání, přičemž si inhibují aktivaci v rámci laterální inhibice. Tento proces pokračuje, dokud aktivace jednoho slovního uzlu nepřesáhne hranici pro rozpoznání (viz oddíl 4.1) a dané slovo je rozpoznáno. Obecně platí, že frekventovanější slova jsou rozpoznána rychleji než méně frekventovaná. To je v modelu zachyceno tak, že slovní uzly, které reprezentují frekventovaná slova, mají vyšší základní úroveň aktivace (jsou silněji předaktivovány) než slovní uzly, které reprezentují málo frekventovaná slova. Z toho vyplývá, že když se systém rozpoznání slova setká s frekventovaným slovem, bude hranice pro rozpoznání dosažena relativně rychle. Podobně se v modelu také liší základní úroveň aktivace slovních uzlů z obou jazyků. Protože nevyvážení bilingvní mluvčí obvykle neužívají oba své jazyky stejně často, mají slovní uzly užívanějšího (silnějšího) jazyka vyšší základní úroveň aktivace než slovní uzly jazyka, který je užíván méně (slabší jazyk).

Skutečnost, že mezijazykoví sousedé ovlivňují rozpoznání slova u bilingvních mluvčích, vyplývá podle modelu BIA z jazykově neselektivního, vzestupného procesu aktivace, kterou model předpokládá. Mezijazykoví sousedé způsobují vyšší míru soutěžení v systému rozpoznání slova u bilingvního mluvčího než kontrolní slova, která jsou ortograficky podobná pouze slovům cílového jazyka.

Aby zachytili efekty homografu, Dijkstra a Van Heuven (1998) předpokládali, že mezijazykové homografy jsou reprezentovány ve dvou slovních uzlech v jazykovém systému bilingvního mluvčího, přičemž každý uzel odpovídá danému slovu v jednom jazyce. Kvůli přesné shodě prezentovaného slova s oběma těmito uzly povede systém rozpoznání k vyšší úrovni aktivace obou uzlů a tím k vyšší míře soupeření mezi uzly. Jak autoři říkají: „Dvě možnosti čtení daného slova […] se vzájemně ‚dusí‘ prostřednictvím inhibice“ (Dijkstra – Van Heuven, 1998, s. 209).

Jak jsme řekli v oddílu 4.2.1, efekty mezijazykových homografů jsou obzvláště silné, pokud je homograf v necílovém jazyce frekventovanější než v cílovém (viz obrázek 4.1). Tento efekt lze vysvětlit na základě vztahu slovní frekvence k základní úrovni aktivace slovních uzlů zmíněné výše: vyšší základní úroveň aktivace způsobuje, že slovní uzel spojený s frekventovanějším způsobem čtení daného homografu má v procesu zpracování náskok a tím pádem začne rychleji potlačovat uzel reprezentující méně frekventované čtení. Různá úroveň aktivace

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS270026

100

slovních uzlů reprezentujících slova silnějšího a slabšího jazyka u nevyvážených bilingvních mluvčích může rovněž vysvětlit výše uvedený poznatek, že silnější jazyk (tj. jazyk s vyšší základní úrovní aktivace slovních uzlů) může být vůči vlivu slabšího jazyka imunní.

Poslední (a patrně tou nejdůležitější) věcí, kterou bychom měli o modelu BIA zmínit, je, že se mu daří simulovat dva typy poznatků. Jednak dobře zachycuje efekty mezijazykových homografů a mezijazykového sousedství, a odpovídá tak poznatkům získaným v řadě výzkumů, které prezentovaly podněty izolovaně a poukazují na to, že rozpoznání slov u bilingvních mluvčích je jazykově neselektivní. Zároveň však model dobře odpovídá i výzkumům, které uvedené efekty nezachytily, lišily se náročností úlohy a/nebo soubory prezentovaných stimulů a naznačují, že rozpoznání slov u bilingvních mluvčích může být jazykově selektivní. Jinými slovy, tento komputační model rozpoznání slov u bilingvních mluvčích, jenž předpokládá, že za všech okolností je toto rozpoznání slov jazykově neselektivní, nezachycuje dobře pouze zjevné doklady pro představu jazykové neselektivnosti tohoto procesu, ale i doklady opačné.

Jak jsme viděli v oddílu 4.2.4, aktivované uzly, které reprezentují ortografické znalosti, aktivují odpovídající fonologické uzly. Model BIA není schopen tuto skutečnost zachytit, protože zahrnuje pouze ortografické reprezentace.

Zároveň může čtenáře zarážet, že model BIA je schopen postihnout efekty mezijazykových homografů, ačkoliv v něm není reprezentována sémantická informace. Koneckonců, nejvýraznějším rozdílem mezi mezijazykovými homografy a kontrolními slovy je skutečnost, že homografy se v jazycích bilingvního jedince významově liší. Je pravděpodobné, že způsob řešení této sémantické víceznačnosti k efektu homografu přispívá. Bez ohledu na to, jestli to tak je, či není, by měl jakýkoliv model rozpoznání slova zohledňovat význam, protože hlavním cílem rozpoznání slova je vybavit význam daného slova. Jinak řečeno, model BIA se z důvodu nezohlednění fonologických a sémantických reprezentací zdá být neúplný.

Tuto neúplnost se snaží řešit dva navazující modely, a to SOPHIA (zkratka pro anglické Semantic, Orthographic, and PHonological Interactive Activation, tj. model sémantické, ortografické a fonologické interaktivní aktivace) a BIA+, které kromě ortografických reprezentací obsahují i fonologické a sémantické reprezentace. Na obrázku 4.5 je znázorněn model SOPHIA (Van Heuven – Dijkstra, 2001; viz rovněž Thomas – Van Heuven, 2005).

Jak můžeme vidět, model SOPHIA zachycuje ortografii slova detailněji než BIA: mezi původní rovinu písmen a rovinu slov (nyní nazývanou „O-slova“) byly přidány další dvě roviny, které reprezentují shluky písmen a slabiky. Fonologie je zachycena ve čtyřech paralelních rovinách uzlů, které odpovídají fonologickým jednotkám různé velikosti. Ortografické jednotky aktivují korespondující fonologické jednotky a opačně. Aktivované ortografické a fonologické slovní uzly aktivují odpovídající významy (v dílčí části systému, kterému se říká „sémantika“). Dalším rozdílem mezi modely BIA a SOPHIA je, že v modelu SOPHIA již

Ukázka elektronické knihy