před očima sypaly dolů a strhávaly s sebou mohutné smrky, dosvědčovaly, že Yukon dokáže být i pěkně zlý. Na levoboku strašidelně trčel nakloněný vrak parníku, který už dávno svoji pouť skončil. „Není to nějaké znamení?“ zeptal se Cimbura a všichni se zachechtali. Smích nás ale hned přešel, protože začalo pršet a nebyl to žádný májový deštík. „Pod stromem prší dvakrát,“ říkávala babička a na kraji smrkového lesa jsme vybudovali tábor. Opomenuli jsme přitom zazvonit na zvonek, který nám doporučila kanadská jízdní policie při registraci. Samozřejmě na plašení medvědů. Ti ale dnes nepřišli, protože se asi také báli deště a nachlazení. A tak plynul Yukon dál na své dlouhé cestě do slané vody a náš čas plynul s ním. Minuli jsme Little Salmon River, Big Salmon River a další malé i velké lososí, bobří, dikobrazí a indiánské potoky, než se objevilo pár dřevěných domků Carmacksu, pojmenovaném po známé postavě z těch nejstarších počátků zlaté horečky. Pršelo, ale komáři žrali jak pominutí a nikoho nenapadlo, aby si tady vytýčil claim. Indiánská a pomíchaná děcka běhala o půlnoci mezi domky se zmrzlinou a ti větší loudili cigaretu. U ohniště, kolem kterého se rozkládáme, stála docela pěkná zánovní postel. Čert ví, jestli ji sem někdo vyhodil a nebo máme postel pokládat za docela dobrý vtip. Z falešné solidarity postel nikdo neobsadl, i když se po pravdě hodila všem. Zůstala prázdná ze stejných důvodů, jako zůstává na míse poslední koláč. Na pravém břehu trčí zbytky dřevěných konstrukcí, některé souvisí s výlovem lososů, jiné s pokusy o propírání písku a jiné jako držáky na opravu lodí. Není divu, protože se blíží nejobávanější peřeje Five Finger, tedy Pět Prstů. Pět balvanů nebo spíš skalek trčí z vody
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269994