Tajga začínala hned za městem. Gruzavík páchl naftou stejně jako kořalka, kterou měl entomolog ukrytou pod sedačkou řidiče a jíž si zavdával s každou ujetou mílí. Cesta ztrácející se tu a tam v travinách sloužila vlastně jen jako ukazatel jízdy, protože step byla rovná jako Země na počátku stvoření. Na chvíli se stavili u jezírka páchnoucí tekutiny. Entomolog vyskočil z gruzavíku a otlučeným kanystrem rozčeřil páchnoucí hladinu, pomrkávaje přitom na pasažéry. Rukou máchl kamsi na sever. „Támhle je rafinérka ropy a támhle,“ máchl na druhou stranu, „je nádraží. Vyvěrá to tu už roky a nikoho to nezajímá. Nabírá si i milice, jednou to celý bouchlo, když si jakýsi hňup bral do zila se zapálenou papiroskou, na fleku shořel i se zilem a… nic. Nic se nedělo, nikomu nic nechybí, nikoho nic nezajímá. A tak je to u nás se vším, nasedat!“ Po hodince jízdy se zčistajasna zjevila v tajze hlídka milicionářů. Dvě uni formované postavičky, malý tlustý s vychrtlým vysokým, jako by vypadli z ame rické grotesky počátků kinematografie. Řidiči gruzavíku dali dýchnout do služební brigadýrky. „Tys pil!“ přičichl k brigadýrce malý tlustý a ksichtem vyžilého kocoura vzhlédl k vychrtlému, jemuž vykukovala z krátkých nohavic kosmatá lýtka, takže svou postavou připomínal Milouši bůhvíproč regenschoriho z Bulgakovova románu. „Když pil, tak pil, bělko moje spanilá,“ kývl hlavou regenschori a pohlédl na kocoura, aniž by jen okem zavadil o pasažéry. Jako by tam ani nebyli. „A ti dva – také pili?“ Kocour bleskově provedl zkoušku na alkohol i u Milouše a Pazderové, a když čichl k brigadýrce, stáhl ksicht do pitvorné grimasy: „Tfuj-tfuj-tfuj, ani kapku, holoubku sivý.“ „Tak to je zlé, moc zlé, myško moje,“ upřel regenschori na malého zkroušený pohled, „co s nimi?“ „Že jsem si zavdal, no a co, tady pije přeci každej, i vy,“ snažil se vmísit do dialogu milicionářů entomolog. „Pijí, pijí, o to nejde, ale jde o to…, no, jen mu to řekni a pouč ho řádně, pěťuch můj ztepilý,“ vyzval kosmatý tlustého. A ten zaměřil šilhavá očka na řidiče a vyprskl: „Samozřejmě, že pijem, o to nejde, ale jde o to, že…,“ vzhlédl na kosmatého a teatrálně rozhodil rukama, „nepijem sami! Pít v osamění škodí duši
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269976