plachta, polámaný stěžeň, ty rozštípnuté trámky, sudy… bylo to tak? A mám ještě mnohem větší překvapení, ale to až později… tak co, jak se vám to líbí?“ Jean Serrault nemohl věřit svým očím. „To… to není možné, vy jste postavil celý ten vor? Proboha! To se mi snad zdá… neuvěřitelné. Ano, ano… vše je skutečně téměř tak, jak jsme ho ve spěchu sestavili. I potrhané plachty, lana, rozštípnuté ráhno, obruče z rozbitých sudů i ta… sekera! Snad nemá ostří od krve?“ Muž se obrátil na Géricaulta a podal mu opět ruku: „Už vám věřím, že chcete skutečně zobrazit pravdu, syrovou… bez všech příkras, ale říkal jste, že máte ještě jedno velké překvapení, jaké, o co jde?“ „Ne, teď ještě ne, mějte chvíli strpení, pojďme zpátky do ateliéru. Mohu vám nabídnout šálek čaje, příteli? Posaďte se, udělejte si pohodlí a můžete, pokud jste připraven, pokračovat ve vyprávění. Jak tedy pokračovala vaše odysea? Opětovné setkání s kapitánem na širém moři asi nebylo zrovna příjemné, viďte?“ Jean Serrault jen tiše poděkoval za voňavý mátový čaj, ještě chvíli si prohlížel rozměrné plátno, které bylo upnuto v dřevěném rámu a opřeno o speciální stojan. Jasně cítil intenzivní pach terpentýnu, lněného oleje a dalších ingrediencí, kterými byl prosycen malířský ateliér. Po chvíli se však jeho zrak zastavil na mnohem menším, ale neméně úděsném výjevu, který byl již domalován a zarámován v pozlaceném rámu. Nevelký obraz se opíral o nohu dubového stolu, na kterém se nacházela malířova paleta, mnoho lahviček s barvami, desítky nejrůznějších štětců a spousta dalších malířských potřeb „To jste maloval vy?“ „Myslíte toho Saturna požírajícího své děti? Ne, to mi věnoval můj přítel Francisco de Goya, je již velmi nemocen a neprožívá příliš šťastné období, ale nemyslete… namaloval i jiné obrazy, asi by se vám líbily více než tento. Starořímský bůh Saturnus v Goyově provedení symbolizuje čas, který ničí vše, co stvořil. Ano, je to docela odporné, ale nevěřil byste, jak inspirující.“ „Vidím, že se skutečně důkladně připravujete, ale toto je, jak jsem pochopil, jen nějaký mýtus a fantazie tvůrců, ale já vám chci nabídnout skutečnost a fakta, která se… bohužel tomuto obrazu docela podobají.“ „Děsíte mne stále více, tak, prosím, už mě nenapínejte, co se tehdy stalo?“ Géricault si vzal do ruky papír a cedrové dřívko se silnou tuhou. „Budete mě malovat?“ „Ano, pokud s tím souhlasíte, ale chtěl bych i písmem zachytit některá vaše slova, můžu?“ Jean Serrault, námořník, jenž přežil svou smrt, stále sledující krvavý výjev s kanibalským motivem, jen lehce pokýval hlavou a začal pomalu s malými pauzami vyprávět. Až po několika větách se konečně posadil a svoje unavené, ale odhodlané oči upřel na Théodora Géricaulta, malíře, který se rozhodl výtvarně zdokumentovat jednu z nejděsivějších a nejkontroverznějších událostí, která otřásla celou Francií a zároveň ji zahanbila. Jen necelé tři roky uběhlo od doby, kdy na podzim roku 1816 ztroskotala u břehů Mauretánie fregata s názvem Medúza. Jen tři roky od doby, kdy několik přeživších námořníků bojovalo o holý život… „Když jsme spatřili, jak se k nám blíží dva čluny jen zpola zaplněné, v prvním
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269947