98
následovatelům. A spolu s nimi tu vystupovala plačící Petryckého žena, dojatá posmrtným uznáním zásluh svého muže o ukrajinskou kulturu. Při pohledu na ni se mi vybavila slova Ivana Karamazova o matce, která odpouští trýznitelům svého dítěte. Nemělo by se jim odpouštět už tady, na zemi, jinak se jim bude žít nepříjemně lehce, neboť zaplaší výčitky svého svědomí. A co je nejdůležitější – snáze pak roztočí nový kruh zločinů, jelikož bude morálně rehabilitována jejich účast v „kruhu prvním“. Je příznačné, že téměř nikdo z „inženýrů lidských duší“ veřejně neprovedl pokání za svůj podíl na zločinech páchaných mocí. Vzpomínám si pouze na avarského básníka Rasula Gamzatova,60 který učinil v Mém Dagestánu (Мой Дагестан) veřejné pokání před svým lidem a před Šamilem,61 vůdcem kavkazských horalů v boji s ruskými okupanty, za svou účast v pomlouvačné kampani proti Šamilovi. Sosjura62 před svou smrtí takovouto lítost neprojevil, veřejně však přečetl úryvky ze své poemy Mazepa, čímž se nepřímo zřekl svých veršů, kterými podpořil kult vůdce. Za Stalinových časů činili pokání mnozí – ze strachu, v důsledku mučení, z lásky k blahobytnému životu, z touhy nezůstávat pozadu za svým lidem, přesvědčeně kráčejícím k světlým zítřkům. Kvůli výčitkám svědomí se však lidem pokání činit nechce. A přitom pouze takováto kajícnost neláme osobnost, ale osvobozuje ji od břemene vlastní viny, od závislosti na „mínění světa“. V lepším případě se pokání nahrazuje sebevraždou nebo alkoholismem.
60 Rasul Gamzatov (též jako Hamzatov, 1923–2003), dagestánský básník píšící avarsky, překladatel, publicista. Publikoval od třicátých let, jeho dílo Můj Dagestán (Мой Дагестан) bylo v překladu Vladimira Solouchina otištěno v časopise Molodaja gvardija roku 1968. 61 Šamil (1797–1871), vůdce kavkazských horalů, roku 1834 uznán za imáma náboženského státu – Severokavkazského imanátu, představitel nábožensko-politického hnutí muridismu, vedoucího svatou válku s nevěřícími, vůdce ozbrojeného odporu muslimských horských kmenů, které dvacet pět let vzdorovaly ruským silám. Legenda o Šamilovi jakožto národním hrdinovi byla v SSSR propagována před 2. světovou válkou, roku 1950 se však postoj strany změnil, prohlásila muridismus za zpátečnické náboženské hnutí a nástroj turecké a britské expanze, kdežto připojení Kavkazu k Rusku za znak pokroku. Šamil byl označen za reakcionáře postrádajícího lidovou podporu a historici, kteří se o něm pochvalně vyjadřovali, za „buržoazní nacionalisty“. 62 Volodymyr Sosjura (1898–1965), ukrajinský lyrický básník, opakovaně napadán za svou nedostatečnou stranickost. Poema, z níž byly ve dvacátých letech otištěny pouze úryvky, pojednává o Ivanu Mazepovi (1639–1709), ukrajinském hetmanovi, který se spojil se švédským králem Karlem XII., aby obnovil ukrajinskou nezávislost. V bitvě u Poltavy roku 1709 však byla jejich spojená vojska poražena Petrem Velikým, Karel a Mazepa uprchli do Turecka. Ruská a sovětská propaganda Mazepu trvale pranýřovala jako velezrádce, který se pokoušel podkopat rusko-ukrajinské vztahy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269946