vaši komunikaci změnit. Zkuste se zamyslet, jak o nevlastním synovi přemýšlíte. Jaký je? Co vám na něm vadí? A co vás opravdu štve? Pokud jste to pojmenovali, máte první krok ke změně za sebou. Nyní zkuste tento svůj pohled změnit – na všech lidech lze najít něco pozitivního, na všechno se dá dívat jak pozitivně, tak negativně; třeba i lenoch může být hloubavý a přemýšlivý člověk. Sklenice může být poloplná i poloprázdná. „Naše zkušenost nám dává bezpočet příkladů, kdy tzv. jedno a totéž vidí různí lidé různě. Dokonce jedno a totéž může jeden člověk v různou dobu vnímat různě. Tato zkušenost je od nepaměti zdrojem nedorozumění, sporů a válek. Tradice našeho myšlení nám nedává příliš možností, jak si s různými výklady ‚téhož‘ (pravdy, skutečnosti) poradit. Jednou z cest, jak si s tímto ‚problémem‘ poradit, je připustit, že něco jako pravda je spíše teoretický předpoklad a že záleží na nás, hlavně na tom, proč a jak se na to díváme, z jakého úhlu pohledu to hodnotíme. Tedy náš vlastní rámec spoluurčuje, co vlastně vnímáme. Jestliže náš vlastní rámec ovlivňuje to, jak druhé vnímáme, dává nám to jisté šance v případech, kdy máme k němu vztah výrazně jiný, než bychom potřebovali“ (Parma, 2006, s. 104). To je pro nás dobrá zpráva. Nejsme tak odsouzeni k roli pasivního vnímatele čehosi daného mimo nás, ale můžeme význam toho, co vnímáme, sami měnit. I to nejhorší hodnocení je vždy dáno úhlem pohledu a prakticky vždy existují úhly pohledu, které nabízejí realitu jinou. Jako příklad nám mohou posloužit následující úhly pohledu: pedofil – má rád děti; podrazák – umí jít za svým i za cenu obětování své slušnosti (Parma, 2006). Jakmile změníte svůj pohled na nevlastního syna, změní se váš vztah i komunikace s ním. Už jej nebudete vidět jako nemožného, ukňouraného lenocha, ale jako vnímavého, citlivého a přemýšlivého kluka, který neví, co dělat v dané situaci, a je tak trochu ztracený. Je na vás, jestli vy chcete být ti, kteří mu chtějí a mohou pomoci, nebo ne. Ale jinak se bavím s někým, kdo neví kudy kam (aniž bychom ho chtěli omlouvat), anebo s ukňouraným lenochem, který už neví, jak na sebe upozornit. S novým pohledem na nevlastního syna budete přirozeně volit jiná slova, budete mít podvědomě jiný výraz obličeje, očí, jiná gesta. Váš nevlastní syn to bude podvědomě vnímat a svůj postoj vůči vám pozmění na základě vaší změny – aniž byste o tom spolu mluvili. To bude příjemné i vám, a tak můžete pokračovat, až se z černé barvy posunete do červené. A to někdy bývá neuvěřitelně moc pro všechny
98 Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269934