Vítězný Augustus – Dědic Caesarovy moci
nastala změna. Začal senát odsouvat do pozadí. Své záměry prosazuje přes jeho hlavu pomocí lidových shromáždění ovládaných jeho bratrem. Nedbá amnestie liberátorů, kterou sám navrhl. Dnes jsou již téměř všichni vyhnáni z Říma. Caesarovy zákony ruší nebo ponechává v platnosti podle své libovůle bez ohledu na jejich prospěšnost nebo závadnost. Na příští rok určení konsulové Hirtius a Pansa se pomalu ani neodvažují vkročit do senátu, aby na sebe neupoutali jeho pozornost a neinspirovali ho k zrušení platnosti jejich předurčení. Svého spolukonsula Dolabellu přitom diskredituje tím, že ho nutí podílet se na nastolování své hrůzovlády. „Na oba se obracím s výzvou,“ volal Cicero, „aby více než o svou moc dbali o svou dobrou pověst.“ Ciceronův strhující řečnický výkon, s ohromující odvahou napadající nejmocnějšího muže v Římě, byl odměněn potleskem, který div nezbořil klenutý strop jednací síně. Po Ciceronovi se přihlásil o slovo všeobecně vážený Vatia Isauricus, syn vojevůdce, který si kvůli Antoniovi nedávno sáhl na život. Potvrdil v celém rozsahu obsah Ciceronova protiantoniovského projevu, i když ne s tak dovednou rétorickou dovedností. Cicero i v každém z několika dalších dnů senátního zasedání soustavně podroboval Antoniovu mocichtivost sžíravé kritice, která otvírala oči i mnohým z jeho příznivců. Z Ciceronových filipik se vynořil Antonius zcela bez příkras, zbavený všeho kouzla. Marcus Antonius v podobě přesvědčující kdekoho, že není, rozhodně není tím, koho by si římský lid zasloužil mít ve svém čele jako konsula spolehlivě oddaného senátu, jenž je výrazem jeho svrchované vůle. Nejenom osazenstvo senátu bylo touto Antoniovou podobiznou zbaveno všech iluzorních představ o něm. Jeho výstižná charakteristika v Ciceronově podání začala rychle pronikat i na veřejnost. Debatovalo se o ní především na Foru, jehož převládající vidění všeho, co se dělo ve městě, v zemi i tehdy známém světě, bylo vždy spolehlivým měřidlem zdravotního stavu římské společnosti, ale i na tržištích, v tavernách, lázních i v domech a příbytcích obyvatel. Dospívalo se všeobecně k pochvalné shodě, že Cicero, někdejší záchrance – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269905