„Přišla válka,“ řekla Leni. Máma přikývla. „Prosila jsem tátu, ať do Vietnamu nechodí. Znovu a znovu jsme se kvůli tomu hádali. Nechtěla jsem být ženou vojáka, jenže on tam chtěl jít. Tak jsem svoje slzy přibalila do jeho oblečení a pustila ho. Mělo to být na rok. Nevěděla jsem, co mám dělat, kam mám jít, jak mám bez něj žít. Došly mi peníze, tak jsem se nastěhovala zpátky k rodičům, jenomže jsem to tam nemohla vystát. Pořád jsme se jen hádali. Tak dlouho mi říkali, abych se s tvým otcem rozvedla a myslela na tebe, až jsem nakonec znovu odešla. Tehdy jsem objevila komunu a lidi, kteří mě neodsuzovali za to, že jsem dítě, co má dítě. Pak vrtulník s tvým tátou sestřelili a tátu zajali. Dostala jsem od něj za celých šest let jediný dopis.“ Leni si na ten dopis vzpomínala, i na to, jak máma po jeho přečtení plakala. „Když se vrátil domů, vypadal jako mrtvola,“ pokračovala máma. „Ale měl nás rád. Miloval nás jako sám vzduch. Říkal, že nemůže spát, když mě nemá v náručí, jenže ani se mnou toho moc nenaspal.“ Mámino vyprávění se v tomhle momentě jako vždycky zadrhlo, pohádka skončila. Čarodějnice přibouchla zbloudilým dětem dveře chaloupky před nosem. Muž, který se vrátil domů z války, nebyl ten samý muž, který nastoupil do letadla do Vietnamu. „Tady nahoře je mu ale líp,“ dodala máma. „Nezdá se ti? Je už skoro zase sám sebou.“ Leni pozorovala moře, které se k ní neúprosně přibližovalo. Nic, co by člověk mohl udělat, by postupující příliv nezastavilo. Stačila jediná chyba nebo omyl, a uvízli jste na mělčině, nebo vás to naopak spláchlo. Mohli jste se zachránit jedině tak, že jste hledali v mapách, byli připravení a dokázali se správně rozhodnout. „Víš, že je tu v zimě šest měsíců tma. A padá sníh a mrzne a přicházejí bouře.“ „Já vím.“ „Vždycky jsi říkala, že je mu za špatného počasí hůř.“ Leni cítila, jak se od ní matka odtáhla. Nechtěla si tuhle skutečnost připouštět. Obě dvě věděly proč. „Tady to takové nebude,“ prohlásila
104
oprava_samota488_hanahova.indd 104
01.10.2019 18:00:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269892