Co víc? První noc mě probouzí Libor. „Nerad tě budím, ale okamžitě se pojď na něco podívat.“ „No jo, už jdu.“ Říkám si, co ve dvě ráno blbne, ale vylezu ven a najednou šok. Venku je náš stříbrný tranzit zapasovaný ve schodech a za volantem sedí jeden spící klient. Auto má na první pohled sice jen pokroucený blatník, ale co si to ten člověk vůbec dovolil? My totiž necháváme klíče v autech. Jsme v lesích, Norové nekradou a navíc za 20 let se nestalo, že by do auta někdo nastoupil bez vědomí řidičů. To jen na vysvětlenou. Nejdříve vše fotím, aby byl důkaz. Zatímco Libor se snaží vzbudit toho zloděje, tak já běžím za jediným rozumným klientem, co tam byl. Je to náčelník městské policie v Ostravě, a tedy i super svědek. Ten jde za svými kamarády do chatky a pak spolu k autu. Jeho kámoši si ho odvádějí a u toho nám říkají: „Nechte ho na pokoji, jinak vám ji ještě natáhne. Promluvíme si o tom ráno.“ Nikdo na to nic neříkáme. Je to opravdu jednání na úrovni. Nedá se tedy nic dělat a jde se spát. Okolo sedmé hodiny ráno už čekají nicnetušící rybáři u auta, že chtějí na ryby. Čeká tam i ten chlápek, co nám naboural auto. Má černé brýle a směje se na všechny strany. Libor k němu přichází a říká: „Tak pane, co budeme dělat?“ „Já jsem přijel na ryby, tohle mě nezajímá, tak mě tady nezdržujte.“ „Jak nezdržujte. Vy nám ukradnete auto, pak ho ještě nabouráte a myslíte si, že to jen tak necháme?“ „No jasně. Já si to vyřeším s vaším vedením. Vy se starejte o svoje a odvezte nás na ryby.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269871