Byla to pro nás naprosto zásadní otázka, protože když se člověk dostane do blízkosti tornáda, je ztracený. Zmítaný a otáčející se kolem své osy, vyhozený do obrovské výšky se musí udusit, pokud nespadne dřív k zemi rozdrcený točící se ve víru se spoustou kamení. Smršť se zastavila u řeky, jako by se rozmýšlela. Horní kužel se nachýlil kupředu, takže se zdálo, že se utrhne, aby pak sám pokračoval v dřívějším letu. Trhal dolní nálevkovitou masou, jako by se od ní chtěl utrhnout. Vtom se ozval hromový rachot; temné, pevné hmoty, písek, hlína, kamení a křoví zmizely a na jejich místě se vztyčil vodní sloup, jenž se uprostřed rychle zužoval a zanedlouho nabyl tvar onoho dřívějšího dvojnásobného kužele. Ze vzdušné smršti se stala smršť vodní, která mžikem přelétla řeku – jako by chtěla dohnat, co zameškala. V nejbližším okamžiku zasáhla Rollinsovu farmu a hnala se přímo na nás. ,Kupředu! Ne – vpravo!‘ zvolal jsem. Koně, vystrašení příšerným divadlem, ve kterém tušili nebezpečí, letěli tak, že jsme je ani nemuseli pobízet. Pohlédl jsem dozadu a ke své radosti jsem spatřil, že se smršť obrátila k západu a rychle se od nás vzdalovala. Mohli jsme zastavit, protože nebezpečí pominulo, ovšem za předpokladu, že se smršť neobrátí. Nestalo se to. Tornádo se pohybovalo kupředu, už zase neprůhledné jako nad řekou, ale temné a hrozivé. Zachvátilo a strhlo všechno, s čím se na své hrozné pouti setkalo. Odhazovalo od sebe to, co v sobě nemohlo podržet, a postupovalo dál, až se najednou – bez jakékoli nápadné příčiny – za hromového rachotu zřítilo k zemi. A v tom okamžiku, aniž jsme mohli pozorovat, jak se to stalo, se nebe zahalilo černým závojem a padal déšť, jehož kapky byly větší než hrách. ,Náš dům! Co se s ním stalo?‘ sténala žena, která se teprve teď trochu vzpamatovala. Místo odpovědi jsme pobídli koně a hnali se tryskem k chýši – či spíše k místu, kde před chvílí stála. Všechno tam bylo vyvrácené, vytrhané, zkroucené a roztrhané jako pletivo ze slámy. Těžké a silné kmeny, ze kterých byla chýše postavená, tornádo rozmetalo široko daleko a po plotu nezůstala ani památka. Ubohá žena jako by hrůzou zkameněla a ztratila řeč, což nám 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269851