ději jsem se od Surehanda dozvěděl, že se stráže vždy po třech hodinách měnily. Noví strážci se objevili v tu nejméně vhodnou chvíli. Moje překvapení ale trvalo jen okamžik. Hned nato jsem skočil po nejbližším muži a popadl ho levicí za hrdlo. Než jsem se však dostal k druhému, chlapík s divokým výkřikem skočil do vody a plaval na druhou stranu. Musel jsem spěchat. Přiskočil jsem k zajatci a dvěma řezy ho zprostil pout. Pak jsem ještě přeřízl řemeny, kterými byl přivázaný k dvěma kůlům zaraženým do země. „Můžete hýbat rukama a nohama, sir?“ zeptal jsem se, když vstal. „Rychle, mluvte!“ Viděl jsem toho muže poprvé a neměl jsem teď čas prohlížet si ho. Protáhl své mohutné tělo, skrčil se k jednomu z omráčených, vzal jeho nůž a pak klidně, jako by se nic nedělo, řekl: „Můžu dělat vše, co si jen přejete, sir.“ „Plavat taky?“ „Ovšem. Kam?“ „Na druhém břehu na nás čekají přátelé.“ „Pojďme tedy. Myslím, že je načase, protože za chvíli tady máme rudochy.“ Nemýlil se. Komančové, upozornění křikem, se už hnali k vodě. Tropili pekelný hluk. Neviděli jsme je, jen slyšeli pleskot vody, což znamenalo, že skáčou do jezera, aby připlavali k nám. Kde ale vězí Old Wabble? „Pane Cuttere,“ volal jsem a snažil se křičet ještě víc než rudoši. „Old Wabble, kde jste?“ Old Surehand přistoupil ke mně a s pohledem upřeným k táboru se zeptal teď už méně klidně: „Mr. Cutter? Voláte Old Wabblea?“ „Ano. Plaval se mnou, aby vás zachránil, a teď zmizel!“ „Jsou zde ještě jiní běloši?“ „Tady ne.“ „Pak se o něj nestarejte. Znám ho – má svoje zvláštní nápady a způsoby, ale postará se o sebe.“ „Ale jestli tady zůstane, bude ztracen!“ „To si nemyslete. Toho žádný ďábel nedostane. Myslím, že je
91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269849