2. HRANICE: vIOLONCELLO objevených částicích naznačují něco podobného: v jádru stovek nově zjištěných částic musí existovat ještě elementárnější stavební kameny.
kvARky: CHyBěJÍCÍ POsLEdNÍ vRsTvA? Řada fyziků si povšimla, že když se mnohadimenzionální reprezentace SU(3) rozmístí do vrstev, vznikne tvar jehlanu – ale bez horní vrstvy. Na vrcholu by přitom mělo být něco jako obyčejný trojúhelník, což by odpovídalo nejjednodušší fyzické reprezentaci SU(3) ve trojrozměrné geometrii (obrázek 21). Podíváme-li se na tyto vrstvy z hlediska symetrie, je tato chybějící vrstva ve skutečnosti tím, z čeho by mohly vycházet všechny ostatní vrstvy. Částice, které by této chybějící vrstvě odpovídaly, však nikdo nepozoroval. Robert Serber, který byl během Projektu Manhattan pravou rukou J. Roberta Oppenheimera, patřil mezi zastánce hypotézy, že tato chybějící vrstva možná ukazuje na tři elementární částice, z nichž se skládají částice odpovídající ostatním vrstvám. V roce 1963 Serber tuto myšlenku vysvětloval při obědě Gell-Mannovi, když ho ale Gell-Mann vyzval, aby vysvětlil, jaký by ony hypotetické částice měly mít elektrický náboj, Serber si nebyl jistý. Gell-Mann začal něco čmárat na ubrousek a brzy měl odpověď. Tyto náboje by činily 2/3 nebo –1/3 náboje protonu. Taková odpověď vypadala absurdně. „Byla by to legrační hříčka,“ komentoval to Gell-Mann a použil přitom výraz „funny quirk“. Fyzika do té doby neznala náboj, který by nebyl celočíselným násobkem náboje elektronu nebo protonu. Bylo to jako za Pythagora. Vládlo přesvědčení, že všechno je tvořeno celočíselnými násobky, najednou se však objevilo něco, co dělí tuto základní jednotku na kousky. Šlo sice stále o celočíselné poměry, avšak zlomkové náboje ještě nikdo nespatřil. Gell-Mann byl sice zpočátku vůči hypotetickým částicím
Obr. 21: Trojúhelník naznačující tři nové částice: kvark nahoru u, kvark dolů d a kvark podivný s.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269841