Page 1

S Annette v Karlových Varech (1990) [31]

Annette Bening zazářila už ve Formanově filmu Valmont v roli vnadné a vyzrálé intrikánky z aristokratických kruhů. Odtud všetečná poznámka některého z mých bratrů k Milošovi po setkání s ní: „My už jí nevěříme.“ Setkání to bylo krátké, ale Miloš byl v obdobných situacích vždycky ke svým vzácným hostům velmi šarmantní, zdvořilý a ohleduplný, nehledě na přirozený sklon bavit zajímavými příběhy. Od Salmy Hayek jsem se tedy shodou okolností dostal o něco dál. Sice jsem si rovněž nestačil říct o telefon, ale aspoň jsem se při rozloučení přitočil a dostal pusu. A to se u takové Annette počítá, vzhledem k tomu, že to bylo ještě před jejím manželstvím s jedním z nejznámějších playboyů Hollywoodu Warrenem Beattym. Další zajímavé setkání proběhlo během našeho pobytu ve švýcarském hotelu Prätschli. Po nějaký čas tam pro mě neměli volný pokoj, a tak jsem dokonce s dotyčnou osobou sdílel jednu postel. Bohužel se 98 | Ecce homo Forman

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269835


nejednalo ani o Salmu Hayek, ani o Annette, ale o čackého amerického chasníka v nejlepších letech, který svými mužnými rysy připomínal klasického hrdinu amerických westernů. Jmenoval se Adam Davidson a Miloš si ho v té době vybral pro spolupráci na scénáři velmi zajímavého projektu The Hell Camp. Adamson, jak ho Miloš přátelsky nazýval, byl původně jeho studentem oboru režie na filmové fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku. Miloš zde dlouho působil po boku dalších slavných tvůrců, například režiséra Sidneyho Lumeta. Adamson proslul už o  několik let dříve krátkým filmem Lunch Date (1989), který by se dal jednoduše přeložit jako Rande u oběda a za kterého dostal Zlatou palmu v Cannes a hlavně Oscara. Zápletku vám nebudu prozrazovat. Černobílému snímku každopádně dominuje chytrý nápad související s  totožným vzhledem jídelních boxů v  typických amerických nádražních restauracích. The Hell Camp, Pekelný tábor, odkazuje na svéráznou školu pro budoucí vysoce postavené manažery v zemi vycházejícího slunce, kteří musí podstoupit tvrdý dril v japonském stylu v poslušnosti k autoritám. Adamson dokonce v rámci přípravy na scénář program této legendární školy na vlastní kůži absolvoval. Když ale scénář rozepsali, příběh filmu se jim stočil do světa tradičního japonského zápasu sumo a ke dvojici Američanů přijíždějících do Tokia. Na straně Milošova projektu stanul i slavný zápasník suma Akebono Tarō. Příprava filmu byla složitá a trvala rok a půl. Několik dnů před natáčením přišla japonská strana s požadavkem zásadních změn ve scénáři. Mysleli si, že na ně Miloš v takové chvíli přistoupí, ale mýlili se, navíc nedovolili využít zápasníky suma a bez nich to nešlo. Film tedy bohužel nevznikl. Když s námi onu zimu Adamson pobýval, jako teenager jsem u něj samozřejmě nejvíce obdivoval jeho schopnost navazovat vztahy se ženami. Byl pro ně předurčen už svým zevnějškem a sebevědomím vlastním většině Američanů. Později jsem měl možnost se s ním potkat u nás a procestovat s ním na kole kus jižních Čech, kde tehdy bratři působili na jedné divadelní akci. Jako dnes se mi vybavuje naše jízda krásným letním dnem po silničce vinoucí se chvíli lesem, chvíli otevřenou krajinou. Ecce homo Forman | 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269835


U jednoho z rybníčků někde na konci světa jsme zastavili na krátkou osvěžující koupačku. Za několik chvil se kolem nás začala sdružovat místní omladina. Jakmile zaslechli Adamsonovu angličtinu a  zjistili, že to je chlapík z  New Yorku, okamžitě se stal středem pozornosti a  největší hvězdou přilehlé vesničky. Adamson zkrátka působil na českém venkově jako vzácný tvor z nějaké světové zoologické zahrady, kterého všichni obhlížejí, obdivují a s trochou angličtiny se dozvídají něco o tom velkém světě kdesi daleko, který většina z nich znala jen z amerických filmů. Myslím ale, že zrovna tak zajímavá byla naopak pro něj česká krajina a lidé v ní. Nic takového v New Yorku nenajdete. Při našem návratu na kolech jsem se Adama coby úspěšného playboye osmělil zeptat, jestli si myslí, že je možné se seznámit s jakoukoliv ženou, třeba na ulici. Adamson místo odpovědi ihned stočil kolo ke krajnici, kde postávala dvojice celkem sympatických slečen, a anglicky je oslovil, zatímco já se ujal překladu. Na slečny přirozeně takový světák udělal okamžitě dojem. Po několika větách se dohodlo, že později za námi přijdou na návštěvu na smluvené místo. Myslím, že už jsme pak neprověřovali, jestli dívky skutečně dorazily, ale Adamson mi svojí akcí dal názorně najevo, že možné je vše, jenom se do toho vrhnout. O několik let později jsme se potkali přímo v New Yorku, kde jsem byl u střihu filmu Lid versus Larry Flynt (1996). Adamson byl tehdy ve složité situaci. Sháněl finance na svůj první umělecký celovečerní film, a protože v americkém filmu jde primárně o to, kolik vydělá peněz, dělat filmy artové tam vždycky bylo, je a bude složité. Jak však prokázal Miloš svým příkladem, možné to je a i dobré filmy mohou vydělat peníze, jenom to není tak docela samozřejmostí. Umění a komerce stojí na jakoby zcela odlišných základech, ale i umělec se přeci nějak živit musí. Vždycky jsem proto obdivoval, když se to někomu podařilo. Adamsona jsem od té doby neviděl. Po prvním celovečerním filmu Way Past Cool o partě kluků z ulice se začal věnovat režii komerčních seriálů a takto pokračuje dodnes. I on je pro mě příkladem talentovaného režiséra, který chtěl dělat umělecké filmy, ale nakonec se musel nějakým způsobem přizpůsobit diktátu komerce. Myslím, že 100 | Ecce homo Forman

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Ecce homo Forman (Ukázka, strana 99)  

Ecce homo Forman (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz