Page 1

KIP

Rychlé mytí nádobí vyžadovalo udržení jisté křehké rovnováhy. Když jste ho umyli moc rychle, rodiče nebo někdo z hexarodiny vás donutil nádobí umýt znovu. Když jste ho umývali příliš pomalu, tak… no, pomalu a dlouho jste umývali nádobí. A to nikdo nechtěl. Popadl talíř z nekonečné hromady a seškrábal zbytky jídla do kyblíku na kompost. Drobky, zbytky, omáčku nevytřenou chlebem. Docela nechutné, ale asi mohlo být hůř. Vzpomněl si na jeden detektivní vid odehrávající se na Titanu, Vražda na Stříbrném moři, kde postavy seděly v noblesní restauraci a vedly hrozně chytrou konverzaci. Vyšetřovatel a informátorka si oba mysleli, že ten druhý je vrah, a říkali si to, a přitom vlastně úplně neříkali. No, a taky se tak trochu spolu chtěli vyspat? Scéna to byla opravdu mnohovrstevná… A když jejich rozhovor skončil, oni prostě… jídlo tam nechali. Aby ho po jejich odchodu sebral číšník. Celá scéna by dávala smysl, kdyby třeba některý z nich neměl hlad nebo by mu bylo špatně, ale i tak by se přece ten druhý natáhl a dojedl zbytky. Ale ne. Oba dva odešli. Na stole nechali zpola plné talíře. Bylo to fakt divné. Nedokázal si představit, jaké by to bylo, umývat nádobí na takovém místě.

/96/

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269810


Vypořádávat se s napůl nedojedeným jídlem mu připadalo nechutné. Zbytky už měl v kyblíku, a tak popadl zásobník se stlačeným vzduchem, běžnou výbavu každé kuchyně, a sfoukl pryč všechno ostatní kromě talířů. Když byl malý, měl tuhle část rád. Připadalo mu to uspokojující. Jenže ta doba byla pryč, asi tak jedenáct miliard kusů nádobí v minulosti, a odfoukávání zbytků jídla už dávno ztratilo své kouzlo. Pohlédl na Xiu. Ten večer mu pomáhala. Bylo jí sedm a ještě si neuvědomila, že dělat dospělácké věci jako umývání nádobí, prořezávání stromků a mytí podlah je hrozná nuda. Pozorně stála po jeho boku a čekala na každý talíř a stejně soustředěně je vkládala do dezinfekce. Bylo to docela roztomilé, to musel uznat. Předal očištěný kus nádobí Xie, sebral další, seškrábal zbytky, odfoukl drobky a předal ho dál, a tak stále dokola. Za kuchyňskou linkou seděli všichni ostatní z hexu, jako pokaždé na stejných místech u stejných stolů, a bavili se o tomtéž co vždycky. „Ty nový řasový pumpy, co teď každej používá, nejsou dobrý,“ nechala se slyšet babička Ko. „Při přeletu to člověk cítí. Vždycky v pomalý zóně se ozve takový hučení…“ Babička Ko — vlastně Kipova praprababička, jenže to bylo dlouhé na vyslovení — bývala pilotkou nákladní lodě a každou techniku, kterou vynalezli během posledních třiceti standardů, považovala za šrot. „Říkám vám, ohledně vodního rozpočtu jednáme úplně špatně,“ vykládal pan Nguyen; jako vždy se nechal unášet politickými tématy. „Pokud by se ostatní cechy spojily a jednotně tlačily na pěstitele, ať udělají

/97/

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269810


na farmách generálku, pěstitelé by se cechům museli podvolit a rada by to musela financovat. Jenže to by cechy musely efektivně spolupracovat a my dobře víme, že to se nestane.“ Neexistovalo nic nudnějšího než politika. „Viděli jste ten nový záhon, co pořídili v 612?“ zeptala se madam Marínová. Kip tipoval, že v její další větě zazní slovíčka jako import a kredity. „Jsou v něm jenom importované sazenice.“ Trefa! „Dokonce tam mají jorujolu. Neuvěřitelné. Viděli jste to? Má bioluminiscenční listy! Ale nevím, kde na to vzali kredity.“ Dvojitý zásah. „Slyšela jsem, že Sarah se nastěhovala zpátky k Zhangovým,“ líčila tiše a nadšeně madam Sousová Kipově mámě. „Nic mi do toho není, ale není to poprvé, co jí to s partnerem neklaplo, a člověk si pak říká…“ Kipova matka kývala, aniž tak vlastně opravdu něco potvrzovala, a občas k tomu přidala nějaké to „hmm“. Kip věděl, že ji to nezajímá a že madam Sousovou ani moc nemusí, a že předstírá zájem, protože tak prostě hexy fungují. „To mi připomíná, jak jsme s Busterem vypustili celý náklad kobylek,“ zasmál se Kipův otec, který právě hovořil s Mullerovými. „Už jsem vám o tom vyprávěl?“ Hvězdy, tati, už jsi to vyprávěl všem! Všichni už to slyšeli nejmíň tisíckrát. Kip myslel na sluneční restaurace, kde se lidi ba­vili o vraždách a sexu a nechávali tam talíře plné jídla, ať se o ně postará někdo jiný. Myslel na blížící se zkoušky na univerzitu a na výsledky svého posledního cvičného testu. Ras ho přesvědčoval, ať si nedělá sta­rosti, že se mu příště povede líp. Jenže Kip věděl, jak to je. Zkoušky neudělá a bude v tomhle stejném hexu žít navždycky —

/98/

Ukázka elektronické knihy

Profile for Kosmas-CZ

Zpráva o životě vesmířanů (Ukázka, strana 99)  

Zpráva o životě vesmířanů (Ukázka, strana 99)  

Profile for kosmas-cz