Prázdná slova Kdybys mi pohár vody podala, byl bych ten nejšťastnější muž. Kdybys mne jenom chvilku nechala, já bych Ti slíbal ze rtů růž. A kdybys chtěla, přinesl bych pro Tě modré z nebe. I ruce bych Ti zahříval v zimě, když krutě zebe. Slunce bych pro Tě přilákal vzdálené na hony, a slzami bych naplakal Tvé prázdné flakony. A v očích bych Ti rozžíhal ty krásné plamínky, co jsem jak dítě vídával v očích své maminky. Já vím, že jsou to pro Tebe jen a jen prázdná slova. Mně ale tanou na mysli. Znova a znova. Znova.
Už rok jsme byli havíři v zelených uniformách. Fárali jsme často i v neděli. Veškerá důlní doprava byla v našich rukách a tak i když na nedělní směnu přišla jen hrstka civilů, museli jsme nastoupit. Bez dopravy se těžit nedalo. Štajgr Hausner brzy rozpoznal výhody, které mu přinášely stálé vojenské osádky lanovek a vrátků. Byly sehrané a kdykoli po ruce. Na98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269768