Claire Seeberová počítače dělají těžkou hlavu. Jak to na ně působí. Vezmeme je ven.“ Zjevně jsem zapomněla, že tenhle víkend máme děti. Jenže jsme je měli i ten minulý. Tohle mi nepřipadá tak docela v pořádku. Je to ale samozřejmě jejich domov. Jejich byl dlouho předtím, než začal být můj. A umím si představit, jak bych se cítila, kdyby Frankiemu dával jeho otec najevo, že není vítán – až na to, že Frankieho otec samozřejmě nikdy nebyl ve hře. „Jasně.“ Usmívám se. „Ať jdou s námi. Akorát že jsem ti potřebovala něco říct. Chci ti to říct už nějakou dobu, ale…“ Jako by je moje překvapení a strach přivolaly. Slyšíme křoupání pneumatik na štěrku. Nablýskaný bílý Range Rover je venku, výhled na matku dětí mi zakrývá Scarlett na sedadle spolujezdce. Teď už není čas. Na to musíme být sami. Potřebuju se uklidnit. „Jsem tu za minutku.“ Vyklouznu z místnosti, nepotřebuju být svědkem srdečného vítání. Beztak potřebují mít svého otce chvíli pro sebe. Zachytím svůj odraz ve zlaceném zrcadle a zakřením se na sebe. Poprosím Matthewa, aby tu příšernou věc dal někam pryč. Nemůžu ji vystát. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby si ji Kaya hned odvezla. Zrcadlo, zrcadlo… Kaya je ze všech nejkrásnější, nepochybně. I když ji to stojí majlant. Nesmím být pořád tolik ustrašená. A musím častěji říkat, co mám na srdci. V ložnici si sedám k toaletnímu stolku a zírám na sebe. Vypadám ztrhaně a jsem bledá – to bude asi roční dobou. Všem nám chybí slunce. Když budu vypadat líp, třeba se budu líp i cítit. Šátrám
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269655