Svině kuna
B
lízko Berouna máme na kraji lesa chatu a jednou se nám tam uhnízdila kuna. Něco podobného se kdysi stalo režisérovi Františkovi Filipovi. Já k němu přijel do jeho letního sídla a on nebyl doma. Jeho žena mi povídá, že odjel autem, ve kterém měl v pytli kunu, a někde dvacet kilometrů daleko ji v lese pustil. Ovšem ta naše kuna se chytit nedala. Mám podezření, že si udělala hnízdo v ložnici mezi sádrokartonem a střešní krytinou – a tam se nedalo nijak dostat. Do toho sádrokartonu pak třeba kolem čtvrté ráno bušila a taky jí asi pomáhaly její děti. Vždycky mě to probudilo a já vzteky mlátil do stropu a řval na ni: „Ty svině!“ I kvůli kuně tam se mnou žena nechtěla jezdit. Jednou v létě jsme byli pozváni na folklorní festival do Bakova nad Jizerou. Byli jsme se ženou ubytováni v nějakém hotýlku, kde nešly dát k sobě kvůli zkosené střeše postele. Já si na noc vždycky beru k posteli lahev s minerálkou a žena někdy taky. Tehdy si ale minerálku zapomněla a v noci dostala žízeň. Aby mě nevzbudila, kradla se potichu k mé posteli, aby se napila. V té tmě ale do něčeho bouchla – asi do té lahve – a já si myslel, že jsem na chatě a že je to ta kuna. Zařval jsem na ženu, která držela v ruce tu lahev: „Ty svině, já tě zabiju!“ A Adina se lekla a řekla, že přece nic tak špatného neudělala, že se jenom chtěla napít.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS269645